Článek
Představte si mikroskopického tvora, který drtivou většinu svého života stráví v bahně nebo ve vodě, kde se zcela neškodně živí bakteriemi. Pokud se však shodou nešťastných náhod a souhrou okolností dostane hluboko do lidského těla, promění se v jednoho z nejagresivnějších a nejefektivnějších zabijáků, jaké věda v mikrobiálním světě vůbec zná. Prvok Naegleria fowleri, lidově přezdívaný „mozkožravá améba“, vyvolává onemocnění zvané primární améboidní meningoencefalitida (PAM). Tato nákaza až ve 98 % případů vede ke smrti, a to většinou do dvou týdnů od prvního kontaktu. Ačkoliv jde o infekci vzácnou, její rychlý a devastační průběh z ní dělá noční můru epidemiologů i neurologů po celém světě.
Autor: USCDC – https://www.cdc.gov/parasites/naegleria/, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63391964
Zatímco dříve byla tato tragická infekce považována za vzácnou exotiku tropických a subtropických oblastí, v posledních letech varují vědci před jejím šířením do nových geografických šířek. Kde se tento parazit bere, jakým způsobem proniká do lidského mozku, proč drží smutný světový rekord v počtu obětí právě bývalé Československo a proč před tímto patogenem varují biologové v souvislosti s globálním oteplováním?
Smrtící cesta skrz čichový nerv: Jak améba likviduje mozek
Přezdívka „mozkožravá améba“ zní jako ze špatného hollywoodského hororu. Anglické označení „brain-eating amoeba“ vychází z popisného charakteru anglického názvosloví a vyjadřuje nejděsivější účinek patogenu. Ve skutečnosti je Naegleria fowleri volně žijící organismus, který o lidského hostitele vůbec nestojí. Člověk je pro ni biologickou „slepou uličkou“, nákazou améba nezíská žádnou výhodu a po smrti hostitele sama zahyne.
Přesto jsou její dopady na lidskou tkáň devastační. Améba lidský mozek doslova „nežere“ – uvolňuje silné lyzační enzymy, které mozek rozpouštějí. V mozku tak během několika málo dnů vznikají rozsáhlé poškozené léze spojené s masivním, nekontrolovatelným zánětem.
Přes 90 % všech infekcí je důsledkem potápění, skákání do vody, koupání a jiných vodních hrátek v teplých vodách, při kterých se mohou améby dostat pod tlakem hluboko do nosní dutiny. Pokud člověk kontaminovanou vodu pouze vypije, nic mu nehrozí, protože žaludeční kyseliny prvoka spolehlivě zničí. V nose se však spouští osudový proces:
- Invaze sliznice: Jakmile je améba uvnitř nosní dutiny, měňavkovitá stádia (trofozoiti) invadují čichovou sliznici.
- Prostup lebeční kostí: Prvoci pronikají podél čichového kanálu skrz děrovanou lebeční kost přímo do čichového bulbu.
- Cíl v mozkové tkáni: Odtud se přes nervová zakončení dostávají do mozku, kde se intenzivně množí a fagocytují mozkové buňky. Léze se nejčastěji vyskytují v čelním laloku, hypothalamu, středním mozku, kolem Varolova mostu, v prodloužené míše a horní části míchy .
By Photo Credit:Content Providers(s): CDC/ Dr. Govinda S. Visvesvara - This media comes from the Centers for Disease Control and Prevention's Public Health Image Library (PHIL), with identification number #408.Note: Not all PHIL images are public domain; be sure to check copyright status and credit authors and content providers.العربية | Deutsch | English | македонски | slovenščina | +/−, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=930518
Maska běžné chřipky a neprostupná mozková bariéra
První příznaky PAM se obvykle projevují během 5 až 7 dnů od nákazy a zpočátku jsou v podstatě nerozlišitelné od běžné virové či bakteriální meningitidy. Pacienti nejčastěji trpí prudkými bolestmi hlavy, vysokou horečkou, nevolností, únavou a zvracením. V pokročilejších stádiích se objevují symptomy jako ztuhlost šíje, letargie, zmatenost, křeče a kóma. Většina pacientů umírá během dvou týdnů a diagnóza často probíhá až posmrtně.
Proč je nákaza tak fatální? Mozek je tzv. imunologicky privilegovaným místem. Imunitní systém zde nefunguje tak agresivně jako v jiných částech těla, aby nekontrolovaným zánětem nepoškodil citlivé nervové buňky. Pokud se do mozku dostane patogen jako Naegleria, tělo se mu dokáže jen stěží bránit.
Druhým obrovským problémem je hematoencefalická bariéra. Tato selektivní vrstva buněk sice chrání mozek před toxiny z krevního oběhu, ale zároveň účinně brání proniknutí většiny běžných léčiv a antibiotik z krve do mozku.
Léčba je proto nesmírně složitá. Nejpoužívanějším léčivem je podávání širokospektrého antimykotika Amphotericinu B, a to nejen intravenózně, ale i intratekálně (vpichem přímo do páteřního kanálu a mozkomíšního moku). Tento lék zabíjí améby indukcí programované buněčné smrti, je však nutné zacházet s ním velmi opatrně, neboť vyvolává anémii, zimnici, zvracení a kruté bolesti. Léčba se doplňuje Fluconazolem, Azithromycinem a Rifampicinem. Nadějný výzkum nových látek schopných procházet přes hematoencefalickou bariéru probíhá také v České republice v biotechnologickém centru Biocev (společný projekt Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR).
Autor: OpenStax – https://cnx.org/contents/FPtK1zmh@8.25:fEI3C8Ot@10/Preface, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30147960
Československá tragédie: Největší epidemie v dějinách
Ačkoliv si veřejnost spojuje podobné nákazy s tropickými státy, největší zdokumentovaná epidemie primární améboidní meningitidy v historii se odehrála v bývalém Československu.
Mezi lety 1962 až 1965 došlo v krytém plaveckém bazénu ve Vrbenského lázních v Ústí nad Labem k tragédii, při níž se nakazilo a zemřelo 16 dětí a mladých lidí ve věku od 8 do 25 let. Jednalo se o vůbec první popsanou epidemii PAM v umělém bazénu na světě, do té doby byl znám výskyt pouze z přírodních vodních ploch.
Dlouhotrvající pátrání československých akademiků a hygieniků odhalilo šokující příčinu, za obložením bazénu se nacházela spára a skrytá kapsa s teplou, nedostatečně proudící vodou. V této mikrokapse se améby nerušeně množily a při změnách tlaku či oběhu vody se občas vyplavovaly do hlavního bazénu mezi plavce. Tato tragická událost zásadním způsobem přispěla k celosvětovému výzkumu diagnostiky PAM a vedla k přísnějšímu nastavování hygienických norem pro dezinfekci a konstrukci bazénů.
O tom, jak vzácná, ale tragická tato nemoc zůstává, svědčí i nedávný případ ze Slovenska, kde nákaze po návštěvě termálního koupaliště ve Štúrovu podlehl 11letý chlapec. Slovenská média a hygienici okamžitě reagovali uzavřením celého areálu. Podobně tragické případy pravidelně hlásí i zbytek světa.
Klimatická hrozba: Posun améby ze subtropů na sever
První oficiální případ infekce N. fowleri popsali Malcolm Fowler a Carter v roce 1965 v australském Adelaide . Dlouhá desetiletí platilo, že se ročně vyskytne jen několik málo případů, přičemž nejvíce zasaženými zeměmi byly USA, Pákistán, Mexiko, Indie, Austrálie a Česká republika se 17 historickými případy.
By Calistemon - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=95957573
Nejnovější epidemiologická data z celého světa však naznačují zásadní posun. Naegleria fowleri byla dosud zaznamenána v nejméně 39 zemích světa a celkový počet hlášených nákaz roste přibližně o 4,5 % ročně. Například v indickém státě Kérala zaznamenali lékaři během pouhých tří měsíců 15 případů PAM, zatímco v předchozích letech vídali zhruba jeden případ za rok. V Pákistánu umírá v souvislosti s touto amébou až 20 lidí ročně.
Odborníci varují, že globální změna klimatu a rostoucí průměrné teploty posouvají hranice výskytu prvoka ze subtropických oblastí směrem na sever:
- Vyšší teploty sladkých vod: N. fowleri je teplomilný organismus, kterému se nejlépe daří ve vodě o teplotě nad 35 °C. Výzkumy publikované v USA ukazují, že se výskyt infekcí postupně posouvá do severnějších států Ameriky, které byly dříve považovány za příliš chladné.
- Častější expozice: Vyšší teploty vzduchu totiž nevedou jen k lepšímu přežívání améby ve vodě, ale zároveň vyhánějí více lidí k přírodním nádržím, čímž matematicky stoupá riziko expozice.
- Netradiční zdroje nákazy: K nákazám dochází nejčastěji v neupravených jezerech, rybnících a horkých pramenech. Stále častěji se však objevují i méně obvyklé cesty přenosu – například voda ze zahradních hadic rozpálených sluncem, dětské vodní skluzavky na trávníku, stříkací atrakce nebo používání nepřevařené vody ze soukromých studní k výplachům nosu.
Měli bychom mít strach?
Přestože zprávy o „mozkožravé amébě“ vyvolávají pochopitelný strach, odborníci veřejnost uklidňují. Pravděpodobnost, že se člověk při běžném plavání nakazí, je i přes klimatické změny mizivá. Skutečná rizika u vody leží úplně jinde, mnohem více lidí se každoročně utopí nebo utrpí těžký úraz.
Standardně udržovaná koupaliště s chladnější a řádně chlorovanou vodou představují pro plavce bezpečné prostředí. Při koupání v přírodních, velmi teplých a mělkých stojatých vodách pak stačí dodržovat jednoduché preventivní pravidlo: neskákat do vody po hlavě, nepotápět se bez použití svorky na nos a držet hlavu nad hladinou.
