Článek
Ještě před pár měsíci jsme u chladicích boxů v supermarketech nevěřícně kroutili hlavou. Kostka másla atakující hranici sedmdesáti korun se stala symbolem drahoty a inflační spirály, ze které nebylo úniku. Politici krčili rameny, ekonomové kreslili grafy o cenách krmných směsí a obchodníci ukazovali prstem na potravináře. Pak přišly volby, vyměnily se cedulky na ministerstvech a najednou, jako mávnutím kouzelného proutku na nás z akčních letáků svítí cenovka 19,90 Kč.
Je to zázrak? Změnila nová vláda fyzikální zákony, nebo jsme byli svědky divadla, kterému jen málokdo rozumí?
Ekonomika, nebo politické zadání?
První otázka, která napadne každého u pokladny, je prostá: Jak je možné, že náklady na výrobu, které byly „objektivně vysoké“, najednou klesly natolik, že máslo může stát třetinu své nedávné ceny? Odpověď je složitější než prostý pohled na faktury za elektřinu v mlékárnách.
Cena potravin v Česku nikdy nebyla jen o nákladech. Je to hra o marže, ve které figuruje silná trojka: zemědělec, potravinář a obchodní řetězec. Dlouhé měsíce jsme poslouchali, že za drahotu může ten druhý. Řetězce tvrdily, že jim dodavatelé zdražili, agrobaroni zase plakali, že jim rostou náklady na hnojiva. Realita roku 2026 ale ukazuje, že v ceně byla započítána i velká dávka „nejistoty“ a, nalijme si čistého vína, i snaha vydělat na inflačním očekávání.
Když se máslo stane „volebním gulášem“
Změna vlády přináší vždy nový psychologický tlak. Noví ministři potřebují rychlé vítězství, aby ukázali, že jsou „pro lidi“. A nic nefunguje v Česku lépe než levné potraviny. Stačí pár ostrých kontrol z finančních úřadů zaměřených na marže, několik mediálních výstupů o „nepřiměřených ziscích“ a obchodníci najednou zjistí, že to máslo za dvacetikorunu vlastně prodávat lze, byť třeba s nulovou nebo zápornou marží.
Máslo za 19,90 Kč je totiž takzvaný „loss leader“. Je to zboží, na kterém obchodník prodělává, ale dostane vás díky němu do prodejny. A tam už si koupíte rohlíky, šunku a pivo, na kterých si tu ztrátu vykompenzuje. Rozdíl je v tom, že dřív k takto agresivním akcím řetězce neměly motivaci. Dnes, pod drobnohledem nové garnitury, je to levný způsob, jak si koupit klid od státních kontrolorů.
Proč to dřív „nešlo“ a teď to „jde“?
Vzpomeňme si na argumenty minulé vlády: „Trh vše vyřeší, nemůžeme zasahovat do cen, jsme v EU.“ To všechno je pravda, ale jen částečná. Stát má v rukou nástroje, kterými může na trh působit, aniž by zaváděl centrální plánování. Může tlačit na antimonopolní úřad, může zveřejňovat zisky jednotlivých článků řetězce, může podporovat lokální prodejce.
Ten náhlý skok v ceně másla nám ukazuje jednu nepříjemnou věc, český spotřebitel byl dlouho rukojmím. Pokud cena klesne o 60 % během pár týdnů po politické změně, znamená to, že předchozí vysoká cena nebyla výsledkem nedostatku smetany v Evropě, ale výsledkem tichého konsenzu, že „lidé to prostě zaplatí“.
Pozor na vedlejší účinky
Levné máslo za dvacku je sice skvělá zpráva pro peněženku, ale má i svou stinnou stránku. Pokud budeme tlačit na extrémně nízké ceny dlouhodobě, odnesou to jako první ti nejmenší, čeští zemědělci. Velké holdingy ztrátu na másle rozmělní v jiných divizích, ale malý farmář, který má padesát krav, zkrátka za deset korun litr mléka dlouho prodávat nevydrží.
Je tedy máslo za 19,90 Kč vítězstvím nové vlády? Krátkodobě ano. Je to politický marketing v té nejčistší podobě. Dlouhodobě je to ale varování. Ukazuje nám, jak snadno lze s cenami manipulovat, když se chce a jak málo stačí k tomu, aby se z objektivních ekonomických potíží stala minulost, když je potřeba si naklonit voliče.
Příště, až budeme stát u regálu, bychom se neměli ptát jen „kolik to stojí“, ale „proč to stojí zrovna tolik“. Protože, jak vidíme, cena másla v Česku není jen otázkou ekonomiky, ale i toho, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii.
