Článek
Stojím na chodbě a dívám se na ně. Je ticho. Ne proto, že by žáci vzorně čekali na hodinu, ale proto, že jsou všichni v jiném světě. V tom digitálním. Ministr Plaga mluví o zákazu mobilů o přestávkách jako o velkém kroku vpřed. Zní to hezky, že? Jenže já, jako pedagog s letitou praxí, vám říkám přímo: Nestačí to a stačit nebude.
Bezzubé hrozby v kapse u kalhot
Každá škola si už dnes může do školního řádu napsat, co chce. My to tam máme. A výsledek? Žáci se učitelům stejně smějí do očí. Poznámka? Důtka třídního učitele? Pro dnešní generaci jsou to jen neškodné interní zápisy, které se nepíšou ani na vysvědčení. Aby ředitel sáhl ke snížené známce z chování, muselo by dojít k něčemu mnohem horšímu, než je sledování TikToku pod lavicí.
Všichni víme, že současný systém výchovných opatření je u dětí, které nerespektují autoritu, naprosto neúčinný. Stali jsme se papírovými tygry v džungli iPhonů.
Strach ze škrábance na osobním majetku
Často slyším otázku: „Tak mu ten mobil prostě vezměte a dejte do šuplíku!“ Jenže realita je jiná. Žák mi s klidem oznámí, že na to nemám právo, protože je to jeho osobní majetek. A já? Já se v duchu ptám, co se stane, když mi ten telefon za třicet tisíc, který má často vyšší hodnotu než měsíční výplata, nešťastnou náhodou vyklouzne z ruky.
Ten okamžitý lynč ze strany rodičů a právní bitva o jeden škrábanec na displeji mi za to prostě nestojí. Máme snad odvádět pozornost od výuky k hlídání drahé elektroniky?
Digitální pupeční šňůra rodičů
A pak jsou tu rodiče. Argumenty typu „potřebuji mít dítě na příjmu, kdyby se něco stalo“ jsou v dnešní době úplně liché. Jako by zapomněli, že škola má pevnou linku, kabinety a sekretariát. Pokud se stane něco vážného, dovolají se nám. Pokud chtějí dítěti jen vzkázat, co má koupit k večeři, může to počkat.
Místo toho, ale rodiče často sami dětem během vyučování píšou a podkopávají tak poslední zbytky naší autority. Vytvořili jsme digitální pupeční šňůru, kterou se bojíme přestřihnout.
Jediné řešení? Totální stopka
Potřebujeme systémové řešení. Plošný zákaz mobilů v celém areálu školy, tak jako v jiných vyspělých státech. Přijdeš do školy? Mobil putuje do uzamčené skříňky a uvidíš ho až po poslední hodině. Tečka.
Bez této tvrdé hranice budeme dál jen vést marný boj s algoritmy sociálních sítí. Ale aby to fungovalo, musíme najít odvahu i my a hlavně musíme najít společnou řeč s vámi, rodiči.
Dokud budeme upřednostňovat „právo na displej“ před právem na klidné vzdělávání, zůstaneme jen bezmocnými dozorci v digitální herně. Skutečná změna vyžaduje odvahu k plošnému zákazu, ne jen kosmetické úpravy přestávkového řádu.
