Politické ikony Oranžového věku: Co dnes dělá Jiří Paroubek a kam zmizela Petra Buzková?

Devadesátá léta a přelom tisíciletí znamenaly pro českou politiku, éru masivního vzestupu České strany sociálně demokratické (ČSSD). V době, kdy Lidový dům diktoval tempo domácí scény a představoval hlavní protiváhu pravicové ODS, vyčnívaly v jeho řadách dvě zcela odlišné osobnosti. Na jedné straně nekompromisní národohospodář a pragmatický politický stratég Jiří Paroubek, na straně druhé charisma, mládí a mimořádná voličská popularita v podání Petry Buzkové.

Přestože v dobách největší slávy sociální demokracie sdíleli stejné stranické dresy, jejich lidské, profesní i politické osudy se rozcházely. Zatímco Jiří Paroubek zasvětil celý svůj dospělý život politickému zápasu a z veřejného prostoru se odmítl stáhnout i po sedmdesátce, Petra Buzková zanechala vysokou politiku daleko za sebou a vybudovala si úspěšnou kariéru v privátní sféře.

Jiří Paroubek se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Ještě před nástupem na základní školu se jeho rodina přesunula do Prahy, která se stala jeho celoživotním působištěm a politickou základnou. Středoškolská studia absolvoval na prestižním Gymnáziu Jana Nerudy v Praze a v roce 1976 úspěšně dokončil Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické (VŠE) s titulem inženýr.

Paroubkova politická angažovanost má kořeny již v hluboké totalitě. V roce 1970 vstoupil do tehdejší Československé strany strany lidové, respektive Československé strany -socialistické (ČSS), která působila jako satelitní subjekt v rámci Národní fronty řízené KSČM. Paralelně se svým politickým členstvím působil v předlistopadovém období jako ekonom. Pracoval v řadě vedoucích pozic v podnikovém sektoru, mimo jiné v podniku Restaurace a jídelny (RaJ) v Praze 1.

Po sametové revoluci v roce 1989 se okamžitě zapojil do obnovy historické Československé sociální demokracie. Na obnovovacím sjezdu v roce 1990 byl zvolen ústředním tajemníkem strany a v následujících letech zastával různé funkce v pražské i celostátní organizaci ČSSD. V 90. letech zároveň působil v soukromém sektoru jako poradce pro drobné a střední podnikání.

Klíčový průlom v Paroubkově kariéře nastal v roce 1998, kdy se stal náměstkem primátora hlavního města Prahy pro oblast finanční politiky.

Dveře do vysoké státní politiky se mu otevřely v srpnu 2004, kdy si ho nový premiér Stanislav Gross vybral jako ministra pro místní rozvoj. Když o necelý rok později Grossova vláda padla v důsledku skandálu kolem financování premiérova bytu, byla ČSSD na dně a čelila hrozbě volebního debaklu. V dubnu 2005 byl Jiří Paroubek jmenován předsedou vlády České republiky.

Jako premiér předvedl Paroubek neobvyklou dynamiku. Během několika týdnů dokázal demoralizovanou sociální demokracii konsolidovat a vtiskl vládě jasný, autokratický směr. Prosadil důležité sociální i společenské normy, včetně zákona o registrovaném partnerství. Sklízel však ostrou kritiku za agresivní styl vůči opoziční ODS, novinářům i politickým soupeřům.

Krizovým momentem jeho vlády byl policejní zásah proti účastníkům CzechTeku v roce 2005, který vyvolal vlnu nevole mezi mladými lidmi. Zapsal se také proslulým výrokem z roku 2005, že při prosazování sociálních zákonů je ochoten hlasovat „třeba i s Marťany“, čímž otevřeně přiznal možnost pragmatického spojenectví s komunisty.

Ve volbách v roce 2006 přivedl ČSSD k rekordnímu zisku přes 32 % hlasů, na sestavení většinové vlády to však nestačilo. Po volbách v roce 2010, kdy ČSSD sice zvítězila, ale nedokázala najít koaliční partnery, Paroubek přímo na volebním štábu na funkci předsedy rezignoval.

Opuštění Lidového domu pro Jiřího Paroubka neznamenalo konec veřejných aktivit:

LEV 21 – Národní socialisté: V roce 2011 opustil ČSSD a založil nový subjekt LEV 21, se kterým se pokusil prosadit na levici, avšak bez sněmovního úspěchu.

Kandidatury a spolek Nespokojení: V dalších letech neúspěšně kandidoval do Senátu a stál u zrodu opozičního spolku Nespokojení.

Převzetí značky ČSSD (2024): Vytvořil stranu Česká suverenita sociální demokracie, která chytře využila přejmenování tradiční ČSSD na SOCDEM a osvojila si původní historickou zkratku. Paroubek se stal jejím předsedou a vedl kandidátku v eurovolbách i v krajských volbách.

Mimo stranickou politiku působí Paroubek jako plodný publicista, vydavatel knih, analytik a komentátor aktuálního dění. Žije v Praze, těší se z rodinného života a přes pokročilý věk zůstává velmi aktivní na sociálních sítích i v mediálním prostoru.

Petra Buzková se narodila 7. prosince 1965 v Praze do rodiny s hlubokou intelektuální a politickou tradicí. Jejím pradědečkem byl František Modráček, významný novinář, poslanec a senátor za sociální demokracii v období první republiky.

Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze v roce 1984 nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou úspěšně dokončila v roce 1989. Následně složila rigorózní zkoušku a získala titul JUDr., přičemž v roce 1999 úspěšně složila i  advokátní zkoušky.

Do obnovující se sociální demokracie vstoupila hned v listopadu 1989. V pouhých 24 letech se stala členkou přípravného výboru a v letech 1990–1991 dokonce místopředsedkyní strany.

V roce 1992 byla zvolena do České národní rady a od roku 1993 zasedala v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Po volbách v roce 1996, kdy ČSSD oslabila pozici vlády Václava Klause, byla Buzková zvolena místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. V této funkci setrvala až do roku 2002.

Buzková se stala nejoblíbenější političkou v zemi. Její charisma, věcný projev a schopnost oslovit mladší i střední generaci z ní dělaly volební magnet. Vnitrostranicky však reprezentovala liberalnější křídlo, čímž se dostávala do ostrých střetů s tehdejším předsedou Milošem Zemanem a jeho autoritářštějším okruhem poradců.

Střet s Milošem Zemanem vyvrcholil v roce 2000 takzvanou Kauzou Olovo. Novináři odhalili poradní dokument vypracovaný v bezprostředním okolí premiéra Zemana (konkrétně jeho poradcem Miroslavem Šloufem a Vratislavem Šírem). Cílem tohoto materiálu bylo zdiskreditovat Petru Buzkovou pomocí vymyšlených pomluv o její minulosti, osobním životě a rodině.

Skandál otřásl českou politickou scénou. Ačkoliv byla kauza vyšetřována policií, pro Buzkovou znamenala definitivní potvrzení prohnilosti zákulisních bojů. Paradoxně však po této štvanici její popularita u veřejnosti ještě vzrostla, protože byla vnímána jako oběť bezohledných stranických aparátčíků.

V letech 2002 až 2006 zastávala Petra Buzková post ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ve vládách Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka. Ve funkci se soustředila na přípravu státních maturit, reformu financování vysokého školství a čerpání evropských fondů.

Po komunálních volbách v roce 2006, kdy neúspěšně kandidovala na primátorku Prahy, učinila kroky, které jsou v české politice výjimečné: Vzdala se získaného zastupitelského mandátu v Praze a odmítla kandidovat v dalších parlamentních volbách. Zvolila kompletní civilní profesní restart a vrhla se do advokacie. Stala se zakládající partnerkou advokátní kanceláře VKS Legal, v níž působí dodnes. Specializuje se na obchodní právo, právo obchodních společností, veřejné zakázky a finanční právo.

Své působení v politice považuje za zcela uzavřené. V roce 2024 po 35 letech oficiálně ukončila své členství v nástupnické SOCDEM na protest proti směru, kterým se nové vedení vydalo. Dnes žije v Praze, drží se stranou veřejného života a rozhovory poskytuje výhradně k odborným právním tématům.

Jiří Paroubek a Petra Buzková tak představují dva kontrastní příběhy odchodu z politického výsluní. Zatímco první jmenovaný zůstává dál aktivním hráčem a komentátorem dění, druhá zvolila návrat k advokacii a soukromému životu. Oba se však zapsali do historie jako klíčové tváře ČSSD v době jejího největšího rozmachu a zásadně ovlivnili podobu české politické scény na přelomu tisíciletí.

zdroje:

Jak dnes žije Petra Buzková: Je šťastná a 16 let dělá své řemeslo. Bývalý premiér Jiří Paroubek připustil, že ho po jeho odchodu mohla nahradit | Život v Česku

Ing. Jiří Paroubek | Vláda České republiky

Jiří Paroubek – Wikipedie

Petra Buzková – Wikipedie

Aféra Olovo – Wikipedie