Článek
Málokterá česká značka v sobě koncentruje dějiny moderního českého státu tak intenzivně jako mělnická Liberta. Její název, odvozený z italského libertà, znamená svoboda. Přesto jsou její dějiny paradoxně lemovány soudními verdikty, vězeňskými celami a politickými intrikami, které sahají od první republiky až do nejvyšších pater polistopadové moci. Příběh továrny na dětské sny je kronikou vzestupů a pádů, která ukazuje, jak snadno se průmyslové dědictví může stát obětí mocenských her.
Prvorepublikový start na hraně zákona
Vše začalo v roce 1923, kdy si Antonín Svoboda se svou manželkou Marií otevřeli v mělnické části Mlazice dílnu na výrobu dětských kočárků. Svoboda byl vizionář s citem pro marketing, věděl, že luxusní kočárek je pro rodinu statusem. Netrvalo dlouho a Liberta se stala evropským pojmem. Jenže už tehdy se ukázalo, že zakladatel firmy měl k pravidlům poněkud volnější vztah.
V září 1931 vynesl okresní úřad v Mělníku rozsudek, který jako by předznamenal budoucí osud značky. Antonín Svoboda byl usvědčen z plagiátorství. Ukradl totiž chráněný vzor spirálových per od duchcovské firmy Hirsch & spol. (HIKO). Trest byl na tehdejší poměry přísný, pokuta 500 Kč, hrozba 50 dnů vězení a povinnost zveřejnit rozsudek v celostátním tisku na vlastní náklady. Liberta sice přežila, ale cejch „napodobitele“ jí zůstal.
Skutečné rány však přišly zvenčí. V listopadu 1940, v době protektorátu, byl Antonín Svoboda odsouzen za „značné zdražování“ k šesti měsícům vězení a astronomické pokutě dvou milionů korun. Manželé Svobodovi přišli o obchodní oprávnění a do továrny nastoupil nucený správce.
V roce 1948 byla továrna s více než 450 zaměstnanci znárodněna. Rodina zakladatelů byla potupně vystěhována z vlastní vily a skončila v pražském podnájmu. Z Liberty se staly Továrny dětských vozidel (TDV) Mělník. Paradoxně právě v éře socialismu dosáhla značka největšího masového rozšíření. Kromě ikonických kočárků s chromovanými prvky se zde začala vyrábět legendární kola s 24palcovými koly, která se stala symbolem mobility československých žen. Liberta byla v té době všude, od Berlína po Moskvu.
Divoké devadesátky. Tunel pod dohledem ministra
Privatizace v roce 1993 měla značce vrátit lesk, ale místo toho ji přivedla na porážku. Počátkem 90. let byla výroba jízdních kol ukončena a firma se přejmenovala na Liberta Mělník, a. s. V dubnu 1996 vstoupil do vedení firmy tandem, který se stal synonymem pro největší skandál Zemanovy éry, Ivo Svoboda a Barbora Snopková.
Ivo Svoboda nebyl jen podnikatel, byl to stoupající hvězda ČSSD, místopředseda strany a budoucí ministr financí. Spolu se svou poradkyní Snopkovou převzali Libertu v době, kdy už byla v hlubokých finančních problémech. Místo záchrany však přišlo to, co soudy později označily za „tunelování“ v rámci akce Čisté ruce. Podle obžaloby oba aktéři připravili firmu o kapitál a peníze vyváděli.
V červenci 1999 došlo k šoku. Policie zahájila trestní stíhání úřadujícího ministra financí. Svoboda byl donucen k rezignaci a v listopadu téhož roku skončil ve vazbě. Byl to první polistopadový ministr, který si musel sbalit věci do vězeňské cely. V roce 1997 byl na firmu vyhlášen konkurs a od ledna 1998 byla Liberta v likvidaci. Pikantní tečkou za celým procesem bylo, že likvidátorkou byla pověřena právě Barbora Snopková. Definitivní verdikt padl v roce 2003, 5 let pro Svobodu i pro Snopkovou.
Liberta dnes
Zatímco Ivo Svoboda v roce 2017 zemřel v ústraní, osud značky Liberta po roce 2000 připomíná spíše detektivku s nejistým koncem. Odkaz Liberty se rozštěpil do několika nesouvisejících proudů, které žijí vlastním životem. Legendární dámské městské kolo Liberta bylo možné ještě v roce 2019 zakoupit na několika českých e-shopech za cenu okolo 4000 Kč. Kola byla vybavena klasickou protišlapnou brzdou, nosičem a osvětlením, ovšem u těchto kusů nebylo možné doložit skutečného výrobce.
Nebylo známo, zda byla vyráběna přímo v Libertě, nebo šlo o dovoz, a jistá nebyla ani legalita používané ochranné známky. Větší počet těchto kol z 80. let také dodnes využívá bikesharingová společnost Rekola. Ta získala bicykly především jako sponzorské dary od uživatelů, následně je zrenovovala, natřela na růžovou barvu a nasadila do provozu v mnoha českých městech od Brna po Ostravu.
Paralelně s tím značku Liberta používá podnikatel Oldřich Novotný, který ve Velkém Borku vyrábí prémiové kočárky na zakázku. Přestože na svých stránkách uvádí, že tradice byla obnovena již v roce 1991, svůj právní vztah k původní společnosti nikdy plně nevysvětlil. Dvě kombinované ochranné známky s logem Liberta na něj byly převedeny až v březnu 2000 od společnosti Liberta v likvidaci. Novotný provozuje malý podnik s obratem do 5 milionů korun a kromě zakázkových kočárků pro dvojčata či trojčata nabízí i doplňky jako zavinovačky či pláštěnky.
Příběh Liberty je tragikomickou mozaikou českého století. Začal ambicí mladých manželů a ukradeným patentem na pružiny, pokračoval přes slávu socialistického exportu a skončil jako politický nástroj v rukou lidí, kteří věřili, že jim patří svět. Jméno Liberta zůstává mementem a připomínkou toho, že svoboda v podnikání bez etiky a jasného právního rámce vede nejčastěji k bankrotu, soudním sporům a mřížím. Je to fascinující obraz značky, která přežila Hitlera i komunisty, aby ji nakonec udolala dravost devadesátých let a ambice jednoho ambiciózního ministra.
Anketa
Zdroje:
