Článek
Česká politická scéna zažila v posledních dnech moment, který v historii samostatné republiky nemá obdoby. Účast Evy Pavlové na demonstraci proti vládě, kterou jmenoval její vlastní manžel, vyvolává víc než jen zdvižené obočí. Jde o fundamentální nepochopení role, kterou manželka hlavy státu v demokratickém systému zastává.
Institucionální schizofrenie
Prezident republiky je podle ústavy tím, kdo jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh i další členy kabinetu. Je to právě Petr Pavel, kdo svým podpisem stvrdil legitimitu současné vlády. Pokud jeho choť veřejně protestuje proti krokům tohoto kabinetu, vytváří to nebezpečný dojem institucionální schizofrenie.
Kdo platí "reprezentaci"?
Kritika se nevyhnutelně stáčí i k otázce financování. Nedávné diskuse o zákonném ukotvení náhrad pro manželku prezidenta měly za cíl profesionalizovat její roli. Pokud má být tato role financována z veřejných prostředků (tedy i z daní lidí, kteří s demonstranty nesouhlasí), je naprosto nepřípustné, aby byla zneužívána k úzkému politickému aktivismu. Nelze brát výhody plynoucí z postavení „první dámy“ a zároveň se chovat jako neřízená střela z ulice.
Nebezpečný precedens
Žádná z předchozích prvních dam, od Olgy Havlové po Ivanu Zemanovou, si nedovolila takto otevřený politický výpad proti vládní exekutivě. Tradice a etiketa nejsou jen prázdná slova; jsou to mantinely, které chrání důstojnost úřadu prezidenta. Eva Pavlová svou účastí na včerejší demonstraci pořádané chvilkaři tyto mantinely zbourala.
Místo, aby byla symbolem jednoty a nadstranickosti, stává se figurou, která polarizaci společnosti ještě prohlubuje. Pokud chce být aktivistkou, je to její právo jako občanky, ale pak by se měla vzdát výsad, které jí náleží jako manželce prezidenta. Sedět na dvou židlích, jedné hradní a druhé protestní, zkrátka v seriózní politice nejde.
