Článek
Výsledky voleb opět naplno odhalily bizarní realitu české politiky. Sledovat povolební oslavy a triumfální gesta lídrů koalic připomíná divadelní představení z divokých devadesátek. Lidé, kteří ještě nedávno čelili obřím korupčním kauzám, dnes vystupují jako spasitelé demokracie. A společnost? Ta jim to s úsměvem znovu hodila. Česká republika se mění v politický Kocourkov, kde neplatí matematika, principy ani paměť.
Slepence bez vlastní identity
Pohled na samostatné volební zisky jednotlivých tradičních stran je žalostný. Kde by byla ODS, STAN nebo další partaje, kdyby kandidovaly samy za sebe? Výsledky by odhalily neúprosnou pravdu. Samy o sobě jsou tyto strany na hranici politické relevance. Je to strategie zoufalství. Spojit několik procentuálně slabých až bezvýznamných subjektů jen proto, aby dohromady přetlačily jednoho silného soupeře.
Co je to, ale za „vítězství“? Vytváření takových koalic není nic jiného než využití systémové skuliny a podvod na naivního voliče. Lidé hodí hlas značce, která slibuje jednotu, ale ve skutečnosti podporují ideový guláš. Jakmile zhasnou volební kamery, ukáže se, že tyto strany nemají společného vůbec nic, kromě touhy udržet se u koryta.
Kde by byly tyto strany bez koalic?
Kdyby kandidovaly samy za sebe, jak velká část z nich by se dnes vůbec dostala do Parlamentu nebo Senátu?
Při pohledu na reálné preference jednotlivých stran je jasné, že samostatný STAN nebo ODS by s odřenýma ušima lavírovaly na hranici volitelnosti. Předvolební koalice tak neslouží k zastupování vůle občanů, ale jako záchranná síť pro politiky, kteří by bez ní byli absolutně nevolitelní.
Obří korupční kauzy, systémové selhání, sponzorské aféry a stíny minulosti, které obklopují ODS i STAN, jako by mávnutím proutku zmizely. Stačí do předvolební kampaně nalít miliony z neznámých zdrojů, nasadit profesionální marketingové úsměvy a předhodit voličům strašáka v podobě Andreje Babiše.
Český volič pak pod vlivem strachu a promyšleného tlaku odpustí cokoliv. Zapomene na miliardové skandály, zapomene na nesplněné sliby a radostně odevzdá hlas slepenci, který mu nenabízí žádnou vizi do budoucna, ale pouze negativní vymezení vůči jednomu muži.
Česká republika se tímto přístupem stává politickým Kocourkovem. Místo souboje silných, samostatných vizi a myšlenek sledujeme spojenectví z rozumu a strachu. Dokud budou voliči tuto hru na předvolební koalice akceptovat a odměňovat strany za jejich neschopnost postavit se do volebního klání na vlastní pěst, budeme mít vlády bez silného mandátu, bez reálné odpovědnosti a s obřími stíny minulosti.
Je načase si přiznat pravdu. Koalice tohoto typu nejsou projevem síly ani demokracie. Jsou pouze důkazem politické slabosti a nástrojem, jak oklamat voliče, kteří až příliš rychle zapomínají.
