Článek
Na úvod bych chtěla říct, že nejsem ten typ člověka, který v MHD sedne na sedadlo a když vidí důchodce, tak raději kouká do telefonu, aby ho nemusel pustit sednout. Vždy jsem nejen vůči důchodcům ohleduplná a ráda jim nabídnu místo nebo poskytnu pomoc s výstupem z vozu.
Cestování hromadnou dopravou s důchodci
O víkendu jsem v Praze zažila něco, co mě opravdu zaskočilo. Cestovala jsem metrem z Florence na Chodov a pak autobusem do zastávky Toulcův dvůr.
V přeplněném vagonu linky C jsem odpoledne zažila několik nepříjemných situací. Na každém dvousedadle seděli důchodci s taškami na sedadle. V uličce vedle jednoho důchodce stála žena s berlemi a nohou v sádře. Důchodce na ni jen koukal a místo jí neuvolnil. Žena se mohla ozvat, ale asi se bála. Kdyby na té dvousedačce seděl mladík s taškami, stojící důchodce by se s největší pravděpodobností rozčiloval a mladík by dostal vynadáno tak, že by to slyšel celý vagon.
Pražské panoptikum pokračovalo dál. Stála jsem ve dveřích a pozorovala, jak se kolem mě míhají lidé všech věkových kategorií. Opodál seděli tři důchodci. Jeden z nich si neustále popotahoval sople v nose. Někteří cestující se otáčeli za zvukem, aby dali najevo své znechucení. Mladá dáma, která seděla naproti si toho také všimla, pohotově vytáhla z kabelky papírové kapesníky. S úsměvem je nabídla důchodci, aby se mohl vysmrkat. Ten však její mírumilovné gesto odmítl s nevděčností. „Já to nepotřebuju, strč si ho zpátky ty blbko!“ řekl důchodce. Byla jsem doslova šokována. Mladá dáma mu jen chtěla pomoci a on se na ni takhle ošklivě vyřval. Vždyť mohl její nabídku odmítnout slušně.
Po dlouhé cestě jsem konečně dorazila na Chodov a přestoupila do autobusu směr Toulcův dvůr. Sedadla okupovala různá sorta cestujících: studenti, důchodci, dokonce i těhotná žena s dítětem. Všechna sedadla byla obsazená.
Autobus ještě vyčkával na pána se slepeckou holí, říkám si, ten řidič je hodný. Pán nastoupil předními dveřmi a postavil se vedle důchodkyně, mohlo ji být odhadem tak 68 let. Důchodkyně si slepého pána prohlédla, na sedačce vedle ní opět kabelka a nákupní taška. Pána ale nepustila sednout.
Pán se sotva udržel jednou rukou tyče při projíždění táhlé zatáčky. Situaci zaregistrovala těhotná žena s dítětem, která ho okamžitě zavedla na sedadlo, kde předtím seděla. Lidé kolem jen koukali a důchodkyně raději sklopila hlavu.
Na další zastávce autobusu nastoupila další skupina lidí. Autobus byl už docela plný, ale důchodci si stále seděli na svých místech s nákupními taškami na sedadlech. Jeden z cestujících, asi padesátiletý muž, požádal jednu z důchodkyň, zda by mohla tašku dát pod sedadlo, aby se mohl posadit. Důchodkyně na něj jen agresivně pohlédla a řekla, že má v tašce vajíčka a že nic sundávat nebude. Konečně jsem dorazila do své cílové zastávky a mohla si oddechnout.
Po této zkušenosti v pražské MHD jsem se jen utvrdila v tom, že někteří důchodci se mohou chovat stejně neslušně jako část hulvátské generace mladých. Nechápu, jak si starší generace může dovolit označovat mladé za sobce a nevychované, když se v mnoha situacích chovají mnohem hůř. Jsou to často právě oni, kdo se bezohledně tlačí na nástupištích, nerespektují ostatní cestující ve vozech a často i hrubě mluví.
Samozřejmě, převážná populace důchodců jsou slušní lidé, kterým patří můj obdiv.
