Hrozí lidstvu skutečně vyhynutí již v příštím století?

Filozof Toby Ord vydal v roce 2020 knihu s názvem „The Precipice“, která nastartovala globální debatu o možnosti vyhynutí lidstva v následujícím století. Jeho tvrzení, že pravděpodobnost „existenční katastrofy“ lidstva je jedna ku šesti, přitáhla pozornost Stevena Sterna, profesora datové vědy na australské Bond University. Stern se ve svém článku pro The Conversation zabývá konceptem pravděpodobnosti takového scénáře a zkoumá důsledky Ordova tvrzení.

Chceme-li pochopit pravděpodobnost vyhynutí lidstva, musíme se nejprve zaměřit na samotný koncept pravděpodobnosti. Stern nám představuje klasický pohled na pravděpodobnost, který je známý jako frekventismus. Tento koncept má kořeny v hazardních hrách, jako jsou hry s kostkami a kartami. Frekventismus se při výpočtu pravděpodobnosti spoléhá na pozorování a opakování. Například pokud bychom hodili šestistěnnou kostkou opakovaně, zjistili bychom, že číslo tři padne přibližně jednou za každých šest hodů.

Podobně se pravděpodobnosti využívají při předpovídání počasí, například když chceme předpovědět déšť. Stern vysvětluje, že tyto předpovědi nejsou založeny na předpovídání mnoha následujících dnů, ale na historických datech. Meteorolog, který předpovídá pravděpodobnost deště jedna ku šesti pro následující den, by měl ideálně vidět srážky každých šest dní po takových předpovědích, jak vysvětluje australský profesor.

Určení pravděpodobnosti vyhynutí lidstva je úkol s unikátními výzvami. Událost vyhynutí je jednorázový fenomén; neexistuje žádné opakování, na které bychom se mohli odkazovat. Stern navrhuje, že k určení těchto šancí bychom měli prozkoumat paralelní události v historii. Například k posouzení rizika vyhynutí způsobeného dopadem asteroidu mohou vědci studovat dopady asteroidů na Měsíc. Stern zdůrazňuje výpočty francouzského vědce Jeana-Marca Salottiho z roku 2022, které naznačují, že šance na takovou událost v příštím století jsou 1:300 000 000. Ord naopak odhaduje toto riziko na 1:1 000 000, což odráží značnou míru nejistoty.

Stern nás také seznamuje s bayesianismem, pravděpodobnostním přístupem spojeným s anglickým statistikem Thomasem Bayesem, který překračuje hranice frekventismu. Bayesianismus se zaměřuje na to, co o událostech víme, co očekáváme a v co věříme. Tento přístup se dívá na pravděpodobnosti jako na systémy klasifikace a porovnává pravděpodobnost různých výsledků. Stern cituje Ordovu knihu, která obsahuje tabulku možných událostí vyhynutí a Ordovy osobní odhady pravděpodobnosti. Ale z bayesovského hlediska jsou tyto hodnoty spíše relativními pořadími než přesnými číselnými hodnotami, upozorňuje Stern.

Bayesovské uvažování zahrnuje aktualizaci těchto počátečních odhadů nebo „předchozích“ důkazů na základě pozorování. Ale v případě vyhynutí lidstva jsou relevantní výsledky pro aktualizaci pravděpodobnosti vzácné, jak Stern vysvětluje.

Stern se ve svém textu věnuje také subjektivitě odhadů pravděpodobnosti a zdůrazňuje dva klíčové aspekty: kalibraci a diskriminaci. Kalibrace se týká přesnosti hodnot pravděpodobnosti, kterou nelze určit bez dat z pozorování. Diskriminace na druhé straně souvisí s relativním pořadím pravděpodobností. Stern naznačuje, že i když Ordovy odhady nemusí být nutně dobře kalibrované, slouží jako „řádové“ ukazatele.

Hledání rovnováhy a odpovědnosti ve světě, kde mnoho lidí stále hledá pochopení pravděpodobnosti, Stern argumentuje, že při veřejné debatě nemusí být přesná kalibrace odhadů pravděpodobnosti tak důležitá. Místo toho by měla vyvolat správnou psychologickou reakci.

Podle Sterna 1:6 vytváří rovnováhu, upoutává pozornost, aniž by přeháněla nebo bagatelizovala riziko. Jako zapojený jednotlivec a datový vědec se Stern zasazuje o lepší porozumění a zodpovědné využívání pravděpodobnosti v diskusích o existenčních rizicích, jako je změna klimatu a šíření jaderných zbraní.