Článek
Zajímavá situace se mi stala nedávno v tmavé uličce v Mostě. Projela jsem méně frekventovanou ulicí plnou panelových domů a dojela k místu, kde na silnici v protisměru stála auta. Má strana byla průjezdná. V tu chvíli jsem viděla, jak se z protisměru blíží černé auto. Vzhledem k tomu, že má část vozovky byla volná v celé své šířce, čekala jsem, že zastaví, aby mě nechal projet.
Ale k mému překvapení jel přímo proti mně. Tak jsme se oba naštěstí zastavili proti sobě. Ukázala jsem rukou na stranu, kde je jeho část vozovky. Ale naštvaně mi pokynul, abych si dala zpátečku já. Znovu ukážu doleva, on zase doprava. Veškerá logika byla na mé straně – moje strana silnice byla průjezdná, zatímco jeho ne, mohl snadno zastavit před jeho kolonou a počkat si, zatímco já bych projela. Koneckonců, neměl by být muž v takových situacích gentleman a respektovat pravidla silničního provozu?
Co byste dělali na mém místě? Odjeli byste se? Šli byste ven a hádali se s "troubou"?
Opravdu jsem si to užila
V takových situacích dělám to, co mě spontánně napadne. A tentokrát jsem měla chuť jednoduše pokrčit rameny a hledat v tašce mobil. „No nic, můžu sedět tady v autě a číst si došlé zprávy, které jsem dnes ani nestihla otevřít,“ pomyslela jsem si. A tak jsem s radostí otevřela mobil a začala odpovídat na zprávy. „Bylo mi vcelku dobře, zvlášť v tak krásný slunečný den. Můžu tu sedět, to není problém,“ myslela jsem si klidně.
Ten „trouba“ přede mnou v určitou chvíli zatroubil, ale já jsem nevzhlédla, vůbec mě to nezajímalo. Opravdu mě bavilo mít chvilku čas reagovat na nevyřízené zprávy.
Nevím, jestli si ten řidič myslel, že volám policii, nebo prostě usoudil, že jsem blázen, ale výsledkem bylo, že jsem koutkem oka s překvapením zaznamenala, že odjíždí. Dala jsem si mobil zpátky do kabelky a pokračovala rovnou v cestě, aniž bych se na černé auto podívala. Bylo mi jedno, jestli je naštvaný nebo překvapený a jestli na mě třeba něco křičí zpoza skla. Tento krásný den byl příliš vzácný na to, abych se nervovala s troubou a byla naštvaná.
Žádné drama
Tímto malým příběhem vám nechci říkat, že by to měl být recept na chování v silničním provozu (každá taková událost je specifická, stejně jako její aktéři), ale určitě je to příhodná metafora pro situace, ve kterých se někdo snaží zatáhnout vás do dramatu, rvačky, hádky nebo čehokoli podobného. To vám živě sděluje doporučení, že místo reakce na provokaci může být lepší jednoduše zůstat v klidu. A že v takových chvílích může být efektivnější, když se budete zabývat svými věcmi, které jsou pro vás důležité, a ne dramatem, které vám bylo naservírováno. A pak je možné, že se drama samo vyřeší.
Jednou mi takové situace názorně vysvětlila kamarádka, která má soukromou psychologickou ordinaci. Tehdy mi ukázala své dvě ruce s pokrčenými ukazováčky. Vysvětlila mi, že jakékoli drama je možné pouze v případě, že obě strany mají v háčku zahnutý „prst“ – tedy dva háčky zaháknuté (zahákla k sobě dva ukazováčky a začala je natahovat tam a zpět). Ale pokud na druhou stranu reagujeme na cizí „ohnutý ukazováček“ plochou, nataženou dlaní, pak se ten háček nemá do čeho zachytit.
Pokud tedy máte s některými lidmi problém (a všichni se s takovými situacemi setkáváme), nepleťte se do energetického napětí, přemáhání, dokazování. Nenechte se „zaháknout“.
Místo toho hledejte řešení a rady pro tento problém, ale snažte se zůstat co nejvíce ve své stabilitě a zaměřte se na věci, které jsou ve vašem životě krásné a dobré. Dlaň mějte co nejvíce nataženou, pevnou a čistou. Dělejte věci, které jsou pro vás skutečně důležité, a vědomě si připomínejte, co vám dělá radost, takže si to dovolte dělat co nejčastěji. Zažijte toto drama jen jako malý dílek do celkové skládačky vašeho života.
Tak vám vaše (nebo vlastně něčí?) drama mnohem snáze uhne z cesty. A možná budete překvapeni, jak rychle se vše vyřeší.
