Článek
Zjištění, která byla zveřejněna tento měsíc v časopise Animal Behavior, nám poskytují důležitý pohled na „bohatý společenský život“ klokanů a ukazují, jak citliví a inteligentní pravděpodobně jsou. Alan McElligott, zoolog z City University of Hong Kong, který nebyl zapojený do studie, to komentuje následovně: „Pokud jste ostražitá matka, která se snaží chránit sebe a své děti, dává smysl obklopit se jinými ostražitými maminkami, které dělají totéž.“
Klokani žijí ve skupinách, které mohou čítat několik stovek jedinců, ale jejich vzájemné vztahy je velmi těžké studovat.
Ve srovnání se zvířaty, jako jsou jeleni, je studium vačnatců mnohem náročnější. Mláďata se schovávají v matčiných váčcích a samci i samice odskakují rychlým tempem, díky svým pevným ocasům.
Ekoložka z University of New South Wales Sydney, Nora Campbellová se tedy zaměřila na klokaní uši – z nichž každé má jedinečný obrys a vzor. Campbellová se spojila s doktorem biologie Ordem. Terry Ord se každý rok schovává v maskovacích stanech v jihovýchodní Austrálii, aby spočítal a vyfotografoval dav klokanů východních (Macropus giganteus). Campbellová prošla více než 3500 obrázků doktora Orda z předchozích 6 let a vybrala ty, které mají jasný záběr na uši klokanů, aby je nechala za pomocí software analyzovat.
Použití technologie rozpoznávání uší byl „geniální“ nápad, komentuje Rachel Bergeronová, bioložka z University of Sherbrooke, která studuje populace klokanů, ale nebyla zapojena do této studie. Pokud bude tato technika dále fungovat, mohla by nabídnout „skvělý, minimálně invazivní přístup“ pro další studie o společnostech klokanů.
Campbellové tento software poskytl solidní identifikaci jejích vyobrazených klokanů a jejich „přátel“. Vzhledem k tomu, že zvířata se jen zřídka upravují nebo se dokonce podobají jeden druhému kromě svých vlastních, Campbellová a Ord definovali přátele jako jakékoli klokany stojící do vzdálenosti asi 3 metrů alespoň ve dvou různých příležitostech.
Tým poté použil tato ID klokanů k zmapování sociálních sítí každého ze 150 jedinců viděných v davu po dobu 6 let. To vedlo k „sociálnímu skóre“, založenému na tom, s kolika dalšími klokany se spojili.
Vědci dále zjistili, že klokani, kteří mají tendenci zůstat se svými matkami asi 2 roky - byli v průměru dvakrát více sociálně propojeni než ostatní klokani na základě jejich sociálního skóre. Ty s nejvyšším skóre – nejoblíbenější samice – byly také těmi, které si rok co rok udržovaly stejné přátele. „Skončilo to tak, že to bylo trochu jako skupina maminek na předměstí,“ říká Campbell.
Bioložka Bergeronová říká, že jí překvapilo, když viděla klokaní samice – které se v jiných studiích ukázaly jako asociální – ukazující druhy dlouhodobých ženských vztahů, které se obvykle vyskytují u delfínů, primátů a dalších vysoce sociálních a vysoce spolupracujících druhů. „Může to být proto, že klokani v nové studii žijí v oblasti s nebezpečnějšími predátory,“ říká Bergeronová a dodává, že: „To by mohlo zvýšit pravděpodobnost, že se spojí.“
Ačkoli je zapotřebí dalšího výzkumu, Campbellová říká, že má podezření, že tato aliance by mohla samicím umožnit sdílet časy sledování proti predátorům – a také „obtěžujícím“ samcům, kteří tráví čas sledováním samic, čicháním jejich vaků a pokoušející se je oplodnit.
Samice odskakují a někdy na samce i „zvláštně štěkají“ nebo je dokonce plácnou po hlavě, když se jim brání. Ale samci je stejně následují, takže samice - které se chtějí jen pást, odpočívat a starat se o svá mláďata - musí znovu odskočit. Jsou pak opravdu naštvané, doplňuje Campbellová.
Studium sociálního chování klokanů je důležité z několika důvodů. Především nám to pomáhá lépe pochopit inteligenci a sociální složitost těchto fascinujících klokanů. Často podceňujeme význam sociální organizace u zvířat. Takže studium sociálního chování klokanů nám nejen pomáhá lépe pochopit tyto úžasné tvory, ale také nám poskytuje cenné informace, které mohou pomoci při jejich ochraně.
