Článek
Neznám nikoho ze svého nejbližšího okolí, kdo by své rodiče oslovoval křestním jménem, ale znám několik rodičů, kterým dítě neříká normálně „mami“ nebo „tati“. Mají tito rodiče ke svému dítěti blíže než my ke svému? O tom silně pochybuji. Jestli jsme lepšími rodiči my nebo oni, netuším.
Když jsem toto téma diskutovala s kamarádkami, tak jsme došly k názoru, že jde o nastolení hierarchie v rodině mezi dětmi a rodiči. Stejně jako vše, je jen otázkou zvyku v dané rodině.
Líbí se mi oslovení mami
Ani já své rodiče neoslovuji křestními jmény, je pro mě od srdce přirozenější, že mi i mé dítě říká mami. Kromě toho se mi moc líbí, když mi dcera říká mami.
Někdy nasloucháme i my rodiče starším, protože mají více znalostí a zkušeností, zatímco s přáteli budujeme jiný druh vztahu - i tam jsou hranice, ale žádný přítel by ve skutečnosti neměl být cizí mámou nebo tátou. Takže vlastně nechci být přítelem svého dítěte, i když chci mít velmi blízký, důvěryhodný a přátelský vztah.
Ztráta respektu k rodičům
Na toto téma jsem kdysi někde na internetu četla článek psychologa, jehož slova mám stále v paměti. „Rodiče mohou své děti naučit oslovovat je jejich křestním jménem, ale vytváří tím dítěti dispozice k přehnanému egu a narcismu. Někdy může dojít i ke ztrátě respektu ze strany dítěte k rodičům.“
Přestože jsme v našich generacích neoslovovali naše rodiče křestními jmény, je kolem nás spousta „moderních rodičů“, kteří už se nenechávají od svých dětí oslovovat „mami“ a „tati“.
Samozřejmě, každý rodič má svůj způsob výchovy. Někomu se bití dětí nelíbí, někomu ano. Kamarádku jsem před lety varovala, když se ke své dceři zachovala špatně - už to nikdy neudělám, nedělá to s odstupem času dobrotu.
Někdo mluví se svými dětmi jako každý jiný, někdo jako se svým největším štěstím na světě a jiní zase z hůry. Ve výchově kombinuji všechno kromě striktních rozkazů a násilí. Samozřejmě fyzických trestů se musí každý rodič obloukem vyhýbat a raději přejít k přímé konverzaci, které dítě rozumí.
V některých rodinách je to složitější. Má kamarádka se před lety rozvedla s otcem svého dítěte a našla si nového přítele. Její 13letá dcera ji oslovuje mami, svého otce oslovuje tati, zatímco otčíma oslovuje křestním jménem. I když je to její nevlastní otec, tedy velmi blízká osoba, neříká mu tati.
Oslovování v rodinných kruzích je rozmanité. Někdo oslovuje svou tchyni mami. I když svou tchyni milujete, není to přece vaše matka. Osobně mi to nepřijde zcela přirozené. Pro některé je tak v pořádku. Lidé jsou různí.
Každá rodina je jiná a že je pro nás zrovna něco neobvyklého, neznamená, že to naše je lepší. Nejdůležitější je, aby se všichni v rodině navzájem respektovali, bez ohledu na to, jak se oslovují.
