Článek
Mozek je hlavní řídicí orgán centrální nervové soustavy. V lidském mozku se skrývá systém, který se zásadně podílí na tom, co považujeme za příjemné, co nás pohání kupředu a proč tak často podléháme návykům. Mezolimbická dráha je součástí mozkového systému odměny a zároveň hlavní složkou jedné z dopaminových cest. Významně tak ovlivňuje naše chování, emoce i rozhodování.
Co je mezolimbická dráha?
Mezolimbická dráha propojuje ventrální tegmentální oblast (VTA), nacházející se ve středním mozku, s ventrálním striatem, zejména s jádrem zvaným nucleus accumbens. Tyto propojené oblasti mozku hrají zásadní roli v systému odměny, protože právě zde se uvolňuje dopamin – neurotransmiter zodpovědný za pocity potěšení, motivace a uspokojení.
Oblasti mozku, v nichž figuruje dopamin (modře) – čelní kůra, striatum, nucleus accumbens, substantia nigra, VTA (ventrální tegmentum) a hipokampus
Kdykoli zažíváme něco příjemného – například chutné jídlo, úspěšné dokončení úkolu, objetí s blízkou osobou nebo uznání od rodiny či kolegů v práci – dochází v mezolimbické dráze k aktivačnímu procesu, který vede k uvolnění dopaminu do nucleus accumbens. Fungování této dráhy je klíčové nejen pro prožívání potěšení, ale také pro motivaci. Pokud mozek zaznamená, že určitá činnost přinesla pozitivní výsledek, zapamatuje si ji a motivuje nás k jejímu opakování. Jinými slovy – mozek nás za „správné“ chování odměňuje příjemnými pocity.
Tento mechanismus je zcela přirozený a nezbytný pro přežití. Motivuje nás jíst, budovat vztahy nebo rozvíjet dovednosti. Problém však může nastat v době, kdy je tento systém nadměrně nebo uměle stimulován.
Touha po digitální odměně
V moderní době mezolimbická dráha čelí novým výzvám spojeným s digitálním prostředím. Sociální sítě a digitální technologie využívají přirozené mechanismy odměny k udržení naší pozornosti, což může vést k riziku vzniku závislostí.
Každý „lajk“, komentář nebo notifikace na sociálních sítích vyvolává v našem mozku uvolnění dopaminu, díky čemuž v daném okamžiku zažíváme pocit uspokojení. To nás motivuje k vytváření nového obsahu, k častějším interakcím a opakovanému používání těchto platforem v naději na další dávku radosti a uznání. Právě tato opakovaná touha po „digitálních odměnách“ však může postupně vést k rozvoji závislostního chování.
Touha po „lajcích“, komentářích a sdílení na sociálních sítích může mít podobný účinek jako návykové látky, například drogy, alkohol nebo cigarety. Mozek si postupně zvyká na určité podněty, které poskytují rychlé a snadné zdroje dopaminu, a dochází k jeho otupení. To znamená, že přirozené činnosti, které nám dříve přinášely potěšení – jako je čtení, sport nebo obyčejné lidské setkání – přestávají být natolik uspokojivé.
Detox od digitálního světa
Odborníci dlouhodobě doporučují lidem, ale hlavně dětem, omezit čas strávený na sociálních sítích a dobrovolně zavést tzv. „dopaminový detox“. Tento detox nám v tomto období pomůže našemu mozku „resetovat“ dopaminové receptory a snížit potřebu neustálé touhy být někým uznáván.
Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) u počítačové obrazovky tráví děti průměrně 2 hodiny denně. U pětiletých je průměr 1,5 hodiny, zatímco u u sedmnáctiletých až 3 hodiny.
Mezolimbická dráha je spojena s jedním nezapomenutelným emočním jevem, takzvanou dopaminovou stopou. Když zažijeme intenzivní nebo nový příjemný zážitek – například první polibek, velké vítězství nebo nečekané uznání – v mozku se uvolní velké množství dopaminu. Mozek si tuto náhlou chemickou odměnu uloží jako výchozí bod. Po zbytek života se pak často snažíme tento silný pocit znovu prožít. Tento fenomén stojí nejen za vznikem některých forem závislosti, ale zároveň uchovává i silné vzpomínky, které nám zůstávají po celý život.
Polibek
Každý člověk touží po nějaké odměně za dobře vykonanou práci nebo za opakovaný zážitek u kterého zažil příliv štěstí a uspokojení. A právě v tom je síla dopaminové stopy. Mozek si pamatuje podněty, které v minulosti vedly k intenzivnímu uvolnění dopaminu a mají tedy větší šanci vyvolat naši pozornost, emoční odezvu nebo i impuls k jednání.
Dopaminová stopa v biologickém prostředí vzniká v důsledku neuroplasticity – schopnosti mozku měnit svou strukturu a funkci na základě zkušeností. Při silném dopaminovém zážitku se posilují nervová spojení mezi ventrální tegmentální oblastí (VTA) a nucleus accumbens, ale také s prefrontální kůrou, která se podílí na rozhodování a řízení chování. Mozek si tato spojení zapamatuje jako osvědčenou cestu a v budoucnu je využívá přednostně.
V oboru psychoterapie se princip dopaminové stopy využívá například při léčbě závislostí a poruch nálady. Terapeuti mohou cíleně pracovat s pamětí a emocemi spojenými s pozitivními nebo negativními zážitky, aby podpořili změnu chování. U pacientů trpících depresí nebo úzkostí se využívá tzv. behaviorální aktivace – plánování aktivit, které vedou k uvolnění dopaminu přirozenou cestou, například skrze sport, kreativitu nebo mezilidské kontakty.
Terapie
Závěrem
V digitálním věku je důležité chápat, jak moderní technologie ovlivňují naše mozkové procesy. Vědomým přístupem k používání sociálních sítí a digitálních technologií bychom se měli naučit chránit svou mentální pohodu a usilovat o její vyvážené začlenění do našeho systému odměn.
Zdroje
