Článek
Při návštěvě lékárny si můžeme všimnout, že zejména starší zákazníci platí za velké množství léků. Statistiky potvrzují, že patříme mezi země s vysokým počtem lidí, kteří denně polykají hned několik druhů léků. Zatímco dřívější články hovořily dokonce o pětině populace, která má na předpis více než deset přípravků současně, odborníci dnes upozorňují, že i bez ohledu na přesná čísla jde o vážný zdravotnický problém.
Krátký vědecký vhled: perorální matricové tablety
Jak uvádí odborný text Remedia o perorálních matricových tabletách s řízeným uvolňováním, tyto formy léčiv jsou navrženy tak, aby léčivá látka postupně pronikala z nosné matrice v průběhu času. Matricové tablety mohou fungovat jako celek, nikoli jako soustava částic; jejich vlastnosti závisí na složení nosné látky a účinné látky. Výsledkem je, že účinek může být prodloužený, zpožděný nebo pulzní podle potřeby – a to bez nutnosti častého opakování podání. Tato technologie usiluje o snížení výkyvů v hladinách látky v krvi a zlepšení dodržování předpisů pacientem.
Temazepam 10mg tablety
Když se vezme v úvahu, že mnoho léků používá u chronických onemocnění formy s řízeným uvolňováním, je zřejmé, že technologie lékové formulace se přímo prolíná s tématem polypragmazie – ne všechna rizika spojená s užíváním mnoha léků jsou způsobena nedbalostí, ale i technickými limity farmaceutických forem.
Skryté propojení: polypragmazie a antibiotická rezistence
Méně diskutovanou, ale velmi důležitou souvislostí je vztah mezi polypragmazií a antibiotickou rezistencí. Na první pohled jde o dvě odlišné problematiky, ale ve skutečnosti se navzájem ovlivňují.
1. Častější nasazování antibiotik
Lidé s polypragmazií bývají starší, chronicky nemocní nebo jinak oslabení. To znamená, že jsou náchylnější k infekcím. Lékaři jim proto antibiotika předepisují častěji, někdy dokonce preventivně. A právě nadužívání antibiotik je největším hnacím motorem bakteriální rezistence.
2. Komplikované dávkování
Čím více léků pacient užívá, tím obtížnější je správně nastavit dávku antibiotika. Interakce s jinými přípravky mohou způsobit, že antibiotikum nefunguje tak, jak má. Pokud je dávka příliš nízká, bakterie přežívají a učí se odolávat.
3. Vyšší riziko v nemocnicích
Pacienti končí častěji v nemocnicích, a právě tam se šíří multirezistentní kmeny bakterií. Infekce získané v nemocničním prostředí pak mohou být mnohem nebezpečnější a obtížněji léčitelné.
4. Zatížení organismu
Kombinace mnoha léků zatěžuje játra a ledviny, tedy orgány, které jsou klíčové pro odbourávání antibiotik. Pokud organismus nedokáže léky správně zpracovat, hrozí kolísání jejich hladiny v krvi. Bakterie tak mají více šancí přežít a přizpůsobit se.
Antibiotická rezistence je podle Světové zdravotnické organizace jednou z největších hrozeb současnosti. Pokud budou bakterie dál odolávat účinku antibiotik, může se stát, že i obyčejný zánět močových cest nebo zápal plic bude v budoucnu životu nebezpečný. V kombinaci s vysokou mírou polymedikace v české populaci se tato hrozba ještě násobí.
Skupinu, která je polypragmázií ohrožena nejvíce, tvoří pacienti v seniorním věku. Člověk prostě posbírá řadu chorob v průběhu života.
Jinými slovy: čím více léků bereme, tím častěji přijdeme do styku s antibiotiky, a tím více dáváme bakteriím prostor k rozvoji rezistence.
Když se z léčby stává zátěž
Polypragmazie se obvykle definuje jako užívání pěti a více léků současně. Podle mezinárodní studie SHARE dosahuje v České republice prevalence u seniorů nad 65 let téměř 40 procent. To znamená, že čtyři z deseti starších lidí každý den kombinují více než pět různých přípravků. Připočteme-li k tomu ještě volně prodejné léky, doplňky stravy či bylinkové prostředky, číslo je ve skutečnosti ještě vyšší.
Takové množství medikace ale není bez rizika. Čím více léků pacient užívá, tím vyšší je pravděpodobnost, že se mezi nimi objeví nežádoucí interakce. Některé mohou snížit účinnost léků, jiné naopak vést k předávkování či poškození orgánů, například jater nebo ledvin. U starších lidí je navíc riziko komplikací ještě větší, protože jejich organismus už léky odbourává pomaleji a hůře.
Odborné časopisy i lékařské společnosti dlouhodobě upozorňují, že polypragmazie zvyšuje riziko pádů, úrazů a hospitalizací. Studie ukazují, že pacienti užívající více než deset různých léků mají několikanásobně vyšší pravděpodobnost, že se dostanou do nemocnice kvůli vedlejším účinkům nebo chybné kombinaci.
V praxi přitom nejde o žádné ojedinělé případy. Mnoho pacientů s chronickými nemocemi postupně dostává od jednotlivých specialistů další a další recepty. Praktický lékař sice funguje jako koordinátor, ale ne vždy má kompletní přehled o celé medikaci. Často se tak stává, že se léky navzájem překrývají, případně není jasně určeno, zda je ještě nutné pokračovat v jejich užívání.
Proč se to děje?
Důvodů je hned několik. Česká populace stárne a s věkem přibývají chronická onemocnění, která vyžadují dlouhodobou terapii. Diabetes, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, osteoporóza – každá z těchto diagnóz znamená pravidelnou medikaci. Pokud se sejdou dvě či tři najednou, je výsledkem „koktejl“ několika různých přípravků.
Dalším faktorem je i tlak na rychlé řešení potíží. Místo aby se hledaly změny životního stylu nebo komplexní přístup, sáhne se často po dalším receptu. Lékaři navíc pracují pod časovým tlakem a možnost detailně revidovat všechny léky každého pacienta je omezená.
Řešením je depreskripce
Moderní medicína proto přichází s pojmem depreskripce. Jde o cílený proces, kdy lékař společně s pacientem hodnotí, zda jsou všechny léky skutečně potřebné, a pokud ne, část z nich postupně vysazuje. Podle studií to může významně zlepšit kvalitu života a snížit riziko komplikací.
Velkou roli zde mohou sehrát také kliničtí farmakologové a lékárníci. Právě oni totiž mají detailní znalosti o interakcích a mohou upozornit na problematické kombinace. V zahraničí již existují systémy, kdy software vyhodnocuje celkovou preskripci a upozorňuje lékaře na možné duplicity nebo rizikové léky.
Závěrem
Česko se tak ocitá na rozcestí. Na jedné straně máme špičkovou dostupnost léků a pacienti se nemusí obávat, že by byli léčeni méně než jinde v Evropě. Na straně druhé je tu zřejmé riziko, že přílišná léčba se může obrátit proti nám. Statistiky jasně ukazují, že polypragmazie není jen otázkou individuálního pohodlí, ale také bezpečnosti a finanční udržitelnosti celého systému.
Odborníci proto apelují na zavedení systematických revizí lékové zátěže, posílení role klinických farmakologů a zapojení moderních digitálních nástrojů. Jen tak se dá zabránit tomu, aby se z léků, které mají pomáhat, stával nebezpečný mix s nepředvídatelnými následky.
Zdroje
