Článek
Dlouho očekávaný déšť konečně dopadne na rozpálený asfalt, prašnou a suchou zem. Vzduch se náhle promění a s ním i vaše emoce – jako byste se ocitli uprostřed klidného lesa. Pomalu se nadechnete a ucítíte tu známou, omamnou vůni. Má jméno, které zní jako z fantasy knihy: petrichor.
Možná jste o tomto pojmu nikdy neslyšeli. Možná jste jen nedokázali pojmenovat tu vůni, která vás zasáhne pokaždé, když po ránu vyjdete ven do vlhkého, deštěm osvěženého dne. A přesto ji milujeme téměř všichni.
Zemitá vůně s bakteriálním původem
První zmínka o tomto chemickém jevu byla zaznamenána v krátké poznámce Thomase L. Phipsona. Ta se objevila 17. dubna 1891 v časopise The Chemical News. Phipson v ní reaguje v té době na aktuální zprávy o výzkumu vůně půdy po dešti, o kterém přednášeli profesor Berthelot a Monsieur G. André na zasedání Francouzské akademie věd. Jejich příspěvek s názvem Sur l'odeur propre de la terre (O vlastní vůni země), byl publikován ve svazku 112 prestižního vědeckého sborníku Comptes Rendus.
Phipson byl překvapen, když zjistil, že o tomto tématu, kterým se sám zabýval v roce 1865, se znovu hovoří mezi vědeckou komunitou. Proto o více než 25 let později se rozhodl své tehdejší výsledky doplnit a zveřejnit do vědeckého časopisu.
O několik let později, v roce 1964 slovo petrichor vymysleli dva vědci kombinací řeckého slova petra (kámen) a ichor (tekutina kolující v žilách bohů). Tito dva australští vědci Isabel Joy Bear a Richard Grenfell Thomas přesně popsali ten téměř nepopsatelný pocit, kdy déšť oživí krajinu i naše smysly. Déšť dopadající na půdu vyvolává s pomocí bakterii chemickou reakci, která následně ovlivňuje naše smysly. Jejich článek popisující vůni deště byl publikován v časopisu Nature.
Po dešti
Vliv mokré země
Poté co se z nebe snese déšť a země je pokrytá vodou, se do vzduchu začnou šířit bakterie, které mají na svědomí ten typický teplý a zemitý zápach.
V půdě je jich velké množství a když říkáte, že cítíte vlhkou půdu, ve skutečnosti jde o molekuly, vyrobené určitým typem bakterií
Když déšť dopadne na suchou půdu, rozvíří geosmin a další látky do vzduchu. Výsledkem je ta typická „vůně deště“, kterou známe všichni – i když jsme o jejím původu možná nikdy nepřemýšleli
Vědci N.N. Gerber a H.A. Lechevalier v roce 1965 izolovali geosmin z několika druhů bakterii vyskytující se u zvířat nebo u lidí, včetně Streptomyces griseus. Ve svém výzkumu zjistili, že geosmin je neutrální olej s bodem varu přibližně 270 °C, složený pouze z uhlíku a vodíku, bez přítomnosti dusíku. V této studii byly zjištěny důležité informace o chemické povaze geosminu a jeho roli v charakteristické vůni po dešti.
Streptomyces
Rostliny v období sucha uvolňují do půdy různé olejovité látky, které se při prvním dešti uvolní do vzduchu. Vzduchem se poté šíří jemná rostlinná a dřevitá vůně. Výsledkem je tedy přirozený parfém, který lze srovnat s tím, co vytvoří člověk v laboratoři.
A proč máme z této vůně tak krásný pocit? Je to tím, že vůni deště máme evolučně zakódovanou. Daleko v minulosti pro naše předky déšť znamenal vodu, život a potravu. Ten, kdo měl ten dar, že poznal blížící se vláhu, měl výhodu.
Dnes je voda všude kolem nás a proto už nemáme potřebu vodu hledat. Náš mozek si však ten pocit pamatuje. Proto se před deštěm často cítíme nostalgicky, klidně, někdy až šťastně – byť jen na pár minut.
Petrichor ve světě parfumérie nebo hudby
Vůně deště je inspirací pro mnoho odvětví. Například v parfumérii vznikají jedinečné parfémy se zemitou vůní. Indie vyrábí tradiční vůni Mitti Attar, která opravdu voní jako vlhká půda po dešti. I některé evropské značky se pokusily tuto esenci napodobit. Jedním z nich je parfém Après l’Ondée od Guerlain nebo „dešťový“ La Pluie od Miller Harris.
Čím je Grasse pro Francii, tím je Kannauj pro Indii
Kannauj je indické město s nejvyšší koncentrací výrobců parfémů. Až tři stovky menších firem zde destilují vonné esence, vyrábějí attary, parfémy i vonné tyčinky – a to už více než tisíc let. Za tu dobu dovedli své voňavé umění k dokonalosti.
V březnu minulého roku vydala tuzemská deathmetalová skupina Innersphere album In The Shadow of the Sun. Na tomto albu se nachází i skladba Petrichor, inspirovaná právě vůni deště.
Tematicky jsme pojali ‚Petrichor‘ jako nesčetné slzy bohů padající na zemi smáčející svět lidí kvůli jejich počínání. Slzy dopadající na temena hlav samozvaných pánů, vládců, mocných i běžných lidí, kteří utvářeli svět a přetváří jej dále. Pliveme na předky a ty před nimi, pohrdáme vším živým, vytrháváme své kořeny, přepisujeme historii a ztrácíme se sami sobě. A to tak dobře, že zůstaneme pány prachsprosté pustiny… nezbyde nic než jen prázdnota a zemitý pach vypařujících se slz
Závěrem
Petrichor je jedinečný v tom, že propojuje svět biologie, chemie i emocí. Je to mnohem více než jen vůně – je to ukázka přírody. O tom jak naše smysly ovlivněny zemskou energii. Tento pocit trvá krátkou dobu, ale zanechá v nás něco hlubokého a jedinečného.
Až příště opět zaprší a vzduchem se rozline ta typická vůně, zavřete oči a zhluboka se nadechněte. V tu chvíli nebudete vdechovat jen čerstvý vzduch, ale i dávný příběh, který se odehrává pokaždé, když dopadne první kapka.
Zdroje
