Článek
Není to zas až tak dávno, co jistý praporčík VB, říkejme mu třeba Špaček, přijel několikrát ročně k mému nadřízenému do zaměstnání, vyzvídat s kým se stýkám, jaká je moje socialistická pracovní morálka, jaké jsou moje mimopracovní aktivity, kontakty, atd., aby mne každoročně, 20. srpna, dovezl takzvaně „K podání vysvětlení“ na úřadovnu StB. Poprvé jsem byl poněkud „rozklepán“, nicméně poučen první návštěvou, při těch dalších už jsem se na toto očekávané představení patřičně vybavil tlustou knížkou. Takže když mne soudruzi od StB usadili na „potítko“, abych patřičně „vyměkl“, vytáhl jsem knížku a začal číst. Poté netrvalo nikdy déle než minutu, aby mne usadili na židli a začal obvyklý kolotoč otázek: „S kým se stýkáte, jak to, že jste nám neřekl, že máte radioamatérské povolení k vysílání, kde jste byl tehdy a tehdy, co jste dělal v Praze, odkud znáte Magora?“ a mnoho dalších. Podle poučení CH77 jsem odpovídal automaticky: „Odmítám vypovídat podle § 100 trestního zákona“.
„Pane Mašku“, usmíval se na mne růžolící čtyřicátník, údajně jménem poručík Kročák, „Uvědomujete si, že vás můžeme kdykoli zašlapat do bláta, nechat vás vyhodit z práce, nebo zavřít a neštěkne po vás ani pes, když nám to nepovíte?“ „Ano“, pravíval jsem, „A vite co vás, pane poručíku, musí děsně srát? Že mě můžete postavit akorát tak od jednoho svěráku k druhýmu. Nejsem intelektuál, ale dělník a jestli mě zavřete, tak nevím za co a stejně budete mít druhej den na Svobodný Evropě patřičnou reklamu…“ Za tuto odpověď jsem očekával minimálně ránu pěstí do nosu, ale ke cti pana poručíka mi nikdy „chlapci“ nezkřivili ani vlásek na rozdíl od podobných „živlů“ pražských…
Výsledkem této přátelské konverzace byla vždy moje pravidelná návštěva na CPZ (rozuměj cela předběžného zadržení) na zákonnou dobu 48 hodin. Vtip je v tom, že slovutní příslušníci od StB na to měli právo pouze v tom případě, že by zjišťovali moji totožnost, kterou ovšem znali více než dobře…
Časem jsem se naučil si 20. srpna brát dovolenou na dva dny a mizet ke známým na chalupy, kde grilovačka s dobrým pivem byla přece jen lepší, než pobyt na CPZ…
Můj dědeček dvacet let působil v plzeňské škodovce jako ředitel nákupu materiálu pro modelárnu, aby se 25. února 1948 stal nočním vrátným a v roce 1953 se jeho konto v bance změnilo z jednoho milionu Kč na 5000. Můj otec změnil místo ředitele berního úřadu r. 1951 za lukrativní post raziče v Uranových dolech Jáchymov. Pro jeho radioamatérské vysílače a patřičné vybavení, které si v perfektní kvalitě postavil sám, si soudruzi od StB přišli 25.února 1948 ve 22:30, neboť: „Kdo má vysílačku je špion, že?!“ Už je nikdy víc nespatřil…
Moje láska k bolševikům a jejich pohůnkům je bezbřehá dodnes. Stejný názor na věc měli, nebo mají asi všichni ti, kteří v emigračních vlnách let 1948, 1968 a 1989 opustili vlastní zemi, aby si mohli v demokratických státech světa zařídit život podle vlastních představ. Bohužel se ve své většině jednalo o intelektuální elitu národa, která této zemi dodnes zoufale chybí. Ti, co se na západě „nechytli“ se zase vrátili. Ne nadarmo prohlásil náš slovutný buran, pardon, prezident Zeman, že 70% Českého národa jsou blbci. Patrně proto si jej asi zvolili za svého prezidenta…
Když bolševická morální kreatura s krycím jménem Bureš, s ministryní „Dluženou“ a „doubleministrem“ a manipulátorem Havlíčkem, začala rozhazovat peníze státního rozpočtu mezi studenty a důchodce, aby si je koupila ve volbách a sváděla to na Covid, poslal jsem těch nezasloužených 5000.- Kč na charitu, stejně, jako moje paní. Nesmyslné nastavení valorizací důchodů bylo naprosto zjevným pokusem Burešovy vlády si potenciální (rozumně neuvažující) voliče koupit. Co na tom, že třeba samoživitelky jsou na tom daleko hůř, než důchodci, že?… Riziko pro Babiše je myšlení a touha lidí po demokracii, kterou ten slovenský morální zmetek nazývá „Novou totalitou“. Ať je Fialova vláda jaká je, normálně myslící jedinec musí vidět, že se snaží snížit zadlužení země, která by pod Babišovým velením skončila daleko za Řeckem, a když už by byla katastrofa na spadnutí, hrdě by předala vládu někomu jinému, aby ten svrab zase ten „někdo“ dal do pořádku.
Jako jedinec, který je už 12 let v důchodu, tvrdím totéž, co Mirda Kalousek: „Čeští důchodci se mají jako prasata v žitě“. Fascinují mne TV reportáže, kde kamera zabírá zlatem ověšené prsty chudé důchodkyně, která bydlí na Starém městě sama v bytě 4+1, pobírá průměrný důchod ve výši 20000.- Kč a nemá na nájem, chuděrka… Ještě by to chtělo, aby televize zveřejnila číslo účtu, na který by jí lidé měli přispívat…
Nějaký klasik kdysi prohlásil, že :„Národ, který se nepoučil ze své historie, je odsouzen k tomu si jí prožít znovu“. Vzhledem k tomu, že své děti mám v zahraničí dávno zaopatřené, nedělám si z případného znovuzvolení ANO zas až tak těžkou hlavu. Přesto věřím, že se v této zemi ještě najde dost normálních lidí, kteří nebudou volit morální ksindly a usvědčené lháře typu Babiše, nebo naturalizovaného českého Japonce, který si vůbec není schopen uvědomit, že tato země bez EU a NATO by skončila v propadlišti dějin (stejně jako on i jeho strana) a zachovají naši krásnou zemi demokratickou.
