Článek
Ve svém životě jsem byla u lékaře, potažmo v čekárně již milionkrát.
Jsou čekárny různé: tmavé, vzdušné, špinavé, úzké, nedýchatelné, budící očekávání nebo zbytečné. Všechny mají několik stejných znaků: jsou tam dvě, tři, patnáct kytek. Převažujícím voděnkám konkuruje ,,tchýnin jazyk"a pár kytek vysušených věkem. Květenu doplňuje několik vyschlých květináčů úhledně vyskládaných na parapetu.
Dále pak zaujme plakátová výzdoba,nabádající pacienta ke všemu možnému, hlavně pak ke koupi k životu nezbytně nutných pilulí a ještě červeně zdůrazněný pokyn k očkování proti všemu.
Jasně že záleží na tom,zda čekáte na super hnusný vyšetření, na razítko v omluvence,nebo vás čeká palčivá kratochvíle v zubařském křesle…
Každopádně všude jsou čekárenští spoluputníci. Většinou.
Složení těchto,je mnohdy na psychiku zásadnější, nežli samotná návštěva lékaře. Dnešní zrychlená doba vyžaduje být neustále na takzvaném příjmu.Čili buď telefon nalípnutý u ucha,mluvící tyčka před pusou,nebo něco zázračnýho v uchu,za uchem nebo tak…kdo se v tom má vyznat?
Vy,odsouzenec k poslechu se musíte s těma nevyžádanýma informacema popasovat…
Ti s těmi technickými novinkami hlasitě informují volaného,že zítra ,pozítří, prostě NĚKDY odlétají do Paříže, Londýna nebo Pekla(kéž by),také řeší velmi složité počítačové zádrhele a čas od času se rozhlédnou po čekárně, zdali jeho mozkový výtok stačí ten prostý lid pobrat…
Ten ovšem probírá slevy v Lidlu a kdo pojede na dovolenou na Lipno,Budějovic nebo k babičce do Berouna.
V čekárně to hučí jako v úle,ten zvuk vás překvapivě skoro uspává a vy pomalu zapomínáte, proč tam vlastně sedíte,přestože máte obě nohy v sádře až ke kyčlím.
Za nějaký ten čas vás vyděsí zvučný hlas sestry,která s rambajzem rozrazí dveře a zavelí:,,další!"
Strhne se mela.Čekající se bleskurychle,nezávisle na svém tělesném neduhu přeskupí ze svých židliček ke dveřím ordinace.Obklopí sestru jako obrovský hučící roj.Všichni mluví naráz,strkají se a dožadují se pozornosti.
Sestřička tiše změní barvu a buď se rozpláče nebo se naštve a řve.(za b je častější)
Já a jeden plešatý pán jsme očividně ostřílení čekárenští matadoři a vychytrale vyčkáváme na svých posedech,s kartičkou pojištěnce v pohotovostním režimu.
Když sestra včely uklidní,tak s prokrveným bělmem těká po místnosti.Oči upře na mě (většinou).Vyzve mě ke vstupu do ordinace.Poté si mě tak půl hodinky(taky většinou)nikdo nevšímá.Lékař se věnuje střídavě zhroucené sestře a počítačovému monitoru.Já lelkuju.Čučím z okna,pravidelně dýchám a pozoruju mouchy a jejich marné nálety do skleněných tabulí.Zapomínám všechny otázky,které jsem měla pro doktora připravené…názvy léků které užívám mizí za padlým víčkem…mým padlým víčkem. ..Jsem v limbu.Laskavý,službu konající lékař mě povětšinou nechá pár minutek zchrupnout.
Po probuzení poděkuji a odcházím poměrně šťastná domů.
Bez receptů,ošetřených bolístek a dobře míněných rad, zato výborně odpočatá.
Zítra se musím zase objednat na kontrolu. Je to bezvadnej relax.
