Článek
A je to zase tady!Přesně v půl páté se naši chlupatí majitelé nemovitosti rozhodli, že je ráno.No,technicky vzato ráno bylo,ale koho to zajímá? Je únor,tma tmoucí,zima jako v lednu,jen v protějším domě smutně svítí jedno okno.To patří panu Houskovi,který den co den chodí na půl šestou do práce. Lámu si hlavu kam tak časně dochází, neboť trafiky,mlékárny a Kolbenka už dávno neexistují…
Někdy v nose ještě cítím vůni čerstvého pečiva,složeného v přepravkách před staženou roletou..(ze kterých ubývalo přímo úměrně s pozdním příchodem vedoucího mlékárny..)
Zpět k našim čtyřnohým diktátorům. Po ,,šťastném"raním probuzení,(oba řvou za dveřma jako o závod)se zpitoměle šouráme podél zdi k toaletě,ale co Vás nemá?!Během vteřiny už musíme být bdělí. V podstatě totiž není kam šlápnout. Béďa bleskurychle mění pozice a radostně se vtírá do lýtek,bačkor,linolea a zách.mísy.Mrkáte očima ostošest,protože z Bédi se stává tapeta i dlaždičky…
Šéf zatím postává netrpělivě u misek a aby nebylo takový ticho v baráku, tlapama do nich buší.Nájemnice(to myslí asi mě)se s čistou vodou a žrádlem zase fláká..
Vedoucím smečky je Šéf.S velkým Š samozřejmě .Ono to jméno k němu fakt pasuje,ikdyž jako mrňavý koťátko s vykulenýma kukadlama byl k poňuchání…koho by napadlo,že doroste do velikosti přerostlého jezevčíka. (Ale chová se,jako by dorostl do velikosti koně!)
Kulatý zlatavý kukuč mu teda zůstal a tím nezkušené návštěvníky naší domácnosti(pardon-jejich domácnosti),absolutně okouzlí. Zblblá návštěva ho ochotně hladí,drbe a šišlá..Komunikace s lidmi je fuč.
Prakticky zůstane jen u pozdravů a potřesení ruky při odchodu.Čili naprd.
Když Šéf spokojeností( nad naším úlisným servisem) přede, přidávám hlasitost u rádia, neboť rezonuje celé spodní podlaží domu.Narostla mu překrásná,šedě pruhovaná srst,což ví,protože na sebe zálibně čučí do zrcadla .
Jeho černočerné dvojče je o metr menší a 10 kil lehčí.Vejškrabeček.Mentálně hodně pozadu.No,měl určitě jinýho fotra,to je jistý.(U koček to jde!)
Trvalo mu týdny,než pochopil, kde je kočičí záchod a jeho využití.Naprosto uznává svého bratra a ochotně se nechává odstrkovat jak od žrádla tak z vyhřátého místečka kdekoliv v domě. Pak Šéfa ten blbec ještě pořádně umeje, což mu On vrátí ledabylým oblíznutím jeho ucha,což považuje za dostačující.Děti mu přidělili jméno Batman. To když jsme si je jako koťátka dovezli domů v plastovém kyblíku .Netušeně z něj vyrostl no, řekněme Béďa. Hodný,plachý kocourek a vzhledem k tomu, že se nám v poměrně rychlém sledu přihodilo šest vnoučat,prakticky do nedávna ho nebylo vidět.
Ale děti rostou,my stárneme a majitelé trochu hluchnou,čili Béďa se už nechal od dětí i párkrát pohladit,když opatrně našlapoval po místnosti.
Zato Šéf,to je jiná káva!Po celá léta nutí všechny prapotomky od jejich útlého věku ke službě. Óbr tlapkama a čenichem si pořádek vždy sjedná.Děti jsou už tak vycepovaný, že se všichni mačkají v rohu kanapíčka,aby měl kocour pohodlí!
Pozoruhodné je i to,že když obsadí židli, nedá se odlepit. Nepomáhá vysvětlení,že jste si jen odskočili na záchod, pro kafe nebo oprátku…
Nezbývá, než ho trošičku poodsunout ,omluvit se za případné nepohodlí a nabodnout svůj zadek na roh židle. Nespokojeně párkrát mrskne ocasem a rychle pochopí bonus v podobě vyhřátých zad svého nájemníka…
Sedíte jak blbec na rožku svý židle ,ve svým bytě (cha,to určitě!)a to zcela dobrovolně.Láska to je,to je jasný.
Béďa svou náklonnost dává najevo tiše, bez násilí,ale zato velmi,velmi úporně. Navíc miluje strašlivě moc chlupatou ruku.Tedy konkrétně chlupatou ruku mého muže. Asi mu přijde,že je muž v naší smečce na stejným stupni hierarchie jako on a navíc má bujnou srst jako Šéf. Kdykoliv ta chlupatá věc odpočívá na stole, (při jídle, čtení nebo jen tak lelkuje)Béďa je přítomen.Tulí se tulí,tlapkama černou chlupatinu objímá a vtírá se do ní tlamičkou co to jen jde..Někdy ale můj zarostlý muž už tu tunu lásky neunese,začne se ošívat a třepat rukou a hlasitě podléhat svý blbý náladě..
Obyčejně tím randálem probudí Šéfa,který se v mrákotách povaluje na křesílku,protože se řádně nasnídal, nasvačil, naobědval a znova nasvačil…
A když se vzbudí Šéf,to nechcete!
Otevře ty zlatavé oči,udělá kočičí hřbet,hlasitě a naštvaně zívne.Podlaha se zachvěje,když seskočí dolů.S nasraným výrazem se rozhodne vychovat nejprve chlupatou ruku a pak profackuje svýho bráchu.Ten si chvilku myslí,že si budou hrát,(jak říkám,je momentálně zaostalej)když ho ale Šéf lehce hryzne do zadní tlapy,pochopí.Zdrhat!!!
Velitel si znechuceně umeje přední tlapou tvář, fousky a obočí.Sleduje,zda je smečka v pozoru a velmi pomalu se přesune ke svému oblíbenému místu.To je topení pod oknem.Rozblizne se po radiátoru a širším okolí, naposled se porozhlédne,zda je vše cajk a zlatý oči se zavřou…
Po chvilce už zase rezonuje bytem jeho chrápání,pískání a všelijaké brblání.
Našlapujeme potichu a šeptáme.
Ze skříně vykoukne Béďa a utíká se rychle nažrat,dokud je Šéf v limbu a něco ještě zbývá v miskách.
Občas tomu troubovi dávám na tajňačku nášup, aby vedoucí neviděl..
Když na nás zaútočí jaro,kupodivu oba kocouři to pochopí tak,že zvýší aktivitu,tzn.že se víc perou.Střídají se při boji o pozici na zádech a střídavě se sami sobě vzdávají.Též hojně využívají jejich nábytek po kterém se honí.Včetně televize a je to prej velká bžunda. Květináče a drobné ozdoby odpadávají a dům tiše trpí.Jak se blíží devátá dopoledne,zaslouženě uléhají po skončení šichty.Mají hotovo až do desáté večerní,kdy jedou druhou směnu.
Pak se už jen čeká na podnájemníky.Poslušně příjdeme vykoupaní a vyvoněný.Béďa a Šéf očekávají plný servis.Drbeme,hladíme a to vše prokládáme vlídným slovem.
Když pominu to,že bychom objeli asi 3× zeměkouli, (za ty prachy,co stojí žrádlo aj.)tak je to moc fajn.Kočka (narozdíl od psa)si SAMA rozhodne koho bude milovat,poslouchat a následovat kamkoli.
Jsme s mým mužem moc rádi,že si nás naši kocouři oblíbili a smíme u nich bydlet!
