Článek
Jaro je v literatuře i v našich představách symbolem nového začátku, naděje a probouzejícího se života. Básníci opěvují rašící pupeny, slunce konečně získává na síle a vzduch začíná vonět tou specifickou, zemitou svěžestí. Pro mě osobně je to nejkrásnější období roku – vteřina, kdy se svět převlékne z šedého zimního kabátu do zářivě zelených šatů. Má to však jeden zásadní háček. Moje tělo si totiž myslí, že tato krása je jeho úhlavním nepřítelem.
Moje jaro končí tam, kde začíná okenní tabule. Patřím do neustále se rozšiřující skupiny lidí, pro které kvetoucí lípa nepředstavuje romantickou kulisu pro procházky, ale biologickou zbraň hromadného ničení.
Vůně, která pálí
Lípa je náš národní strom. Máme ji v genech, v lidových písních, v názvech ulic. A pak je tu ta vůně. Sladká, opojná, těžká – taková, která vás má pohladit po duši. Jenže v mém případě toto pohlazení připomíná spíše útok smirkovým papírem. Jakmile se v kalendáři objeví ty správné teploty a první žlutozelené květy se začnou líně pohupovat v jarním vánku, můj imunitní systém vyhlásí stav nejvyšší pohotovosti.
První příznaky přicházejí nenápadně. Svědění v koutcích očí, které zprvu přisuzuji únavě z monitoru. Pak ale přijde to pověstné „lechtání“ v nose, které se během pár hodin změní v nezastavitelnou lavinu kýchání. Pokud si myslíte, že kýchat desetkrát za sebou je vtipné, zkuste to v tramvaji plné lidí během pylové sezóny. Člověk si připadá jako šiřitel moru, i když bojuje jen s neviditelnými částečkami stromu, který všichni ostatní milují.
Život v akváriu
Moje jarní realita se odehrává v interiéru. Moje okno do zahrady je v tomto období mým televizorem. Dívám se ven na to, jak sousedé vesele pletou záhony, jak děti běhají v trávě a jak se stromy obalují tou nebezpečnou žlutou nádherou. Já sedím uvnitř, obklopená čističkami vzduchu, které hučí v marné snaze zachytit každé zatoulané zrnko pylu.
Tato nucená izolace má v sobě jistou melancholii. Je to paradox – miluji světlo, miluji tu energii, která se venku rodí, ale můžu ji konzumovat jen vizuálně. Ven vycházím jen v nejnutnějších případech, vyzbrojená antihistaminiky, slunečními brýlemi přes půl obličeje a s kapesníkem neustále v pohotovosti. Každé otevření dveří je jako vstup do zamořené zóny.
„Alergie je vlastně tragikomický omyl evoluce. Vaše tělo bojuje proti neškodnému pylu se stejnou agresivitou, jako byste právě vdechli antrax.“
Chemický koktejl a marné naděje
Každý rok zkouším něco nového. Od klasických prášků, které mě sice zbaví rýmy, ale udělají ze mě chodící zombie bez špetky energie, až po alternativní metody. Vyzkoušela jsem všechno: lokální med (který má prý tělo zvyknout na místní pyly), homeopatika, proplachování nosu konvičkou se slanou vodou (což je mimochodem zážitek, který hraničí s mučením), i speciální diety.
Výsledek? Lípa stále vyhrává. Je fascinující, jak tak malá věc, jako je pylové zrno, dokáže totálně rozložit dospělého člověka. Bolest hlavy z neustálého tlaku v dutinách je můj každodenní společník a oteklé oči způsobují, že vypadám, jako bych celou noc proplakala nad nešťastnou láskou. Přitom pláču jen nad tím, že venku je 22 stupňů a já nemůžu jít ani na balkon.
Krása za bariérou
Přesto všechno odmítám na jaro zanevřít. Naučila jsem se vidět jeho krásu i přes tu bariéru skla. Sleduji, jak se mění světlo v průběhu dne, jak se barvy zeleně prohlubují a jak ptáci staví hnízda v korunách té „mojí“ lípy. Možná je to určitá forma stoicismu – naučit se oceňovat věci, které nemůžete mít nablízko.
Večery jsou nejtěžší. Když se vzduch trochu ochladí a ta omamná vůně lípy proniká i těmi nejmenšími škvírami v oknech, cítím obrovské pokušení. Chtěla bych prostě jen vyjít ven, lehnout si do trávy a zhluboka se nadechnout bez strachu, že se mi do pěti minut uzavřou dýchací cesty.
Místo toho si ale jen kápnu do očí, vezmu si další kapesník a s povzdechem zatáhnu závěsy. Moje milované jaro je tu, v celé své kráse a síle. A já ho budu dál uctívat z bezpečné vzdálenosti svého pokoje, vděčná za každou bouřku a déšť, který na chvíli spláchne ty žluté potvory k zemi a dovolí mi na pár minut pootevřít okno.
