Článek
Červená tečka na čele, známá především pod názvem bindi, patří k nejrozpoznatelnějším symbolům Indie a hinduismu. Pro nezaujatého pozorovatele může působit jako pouhá ozdoba, ale v kontextu indické kultury v sobě nese tisíce let historie, náboženské úcty a společenských pravidel.
Duchovní rozměr: Třetí oko
Základní význam bindi vychází z hinduistické metafyziky a jógy. Oblast mezi obočím, kam se tečka umisťuje, je považována za místo, kde se nachází ádžňá čakra, tedy šesté energetické centrum těla.
V indické tradici se věří, že lidé mají dvě oči, aby viděli vnější svět, a bindi symbolizuje „třetí oko“, které hledí dovnitř směrem k božství. Toto místo je považováno za centrum soustředění a sídlo skrytého vědění. Nanesením barvy na tento bod se má podpořit koncentrace, udržet v těle životní energie a chránit nositele před negativními vlivy okolí či „zlým pohledem“.
Bindi versus Tilak: V čem je rozdíl?
Je častým omylem zaměňovat bindi s jiným druhem značení zvaným tilak. Ačkoliv se obě značky nosí na čele, mají odlišný význam:
- Bindi (ze sanskrtského bindu – tečka či kapka) je tradičně doménou žen. Původně šlo o malý červený kroužek, který značil společenský status nebo ochranu.
- Tilak nosí muži i ženy a má výrazně náboženský charakter. Jde o symbol příslušnosti k určité náboženské sektě nebo uctívání konkrétního boha. Například uctívači boha Šivy nosí tři vodorovné čáry z popela, zatímco stoupenci boha Višnua nosí značku ve tvaru písmene „U“.
Sociální status a tradice manželství
V minulosti bylo bindi jasným indikátorem společenského postavení ženy. Jasně červená tečka byla symbolem vdané ženy. Věřilo se, že přináší štěstí a prosperitu do nové domácnosti. V okamžiku svatby nanáší ženich své nevěstě červený prášek (sindoor) do pěšinky ve vlasech a tečku na čelo, což stvrzuje jejich svazek.
Naopak vdovy tradičně bindi nenosily, nebo používaly pouze černou tečku, což signalizovalo jejich smutek a odstoupení od světských radostí. V moderní Indii se však tato striktní pravidla značně uvolňují a bindi dnes nosí i svobodné dívky nebo ženy bez ohledu na jejich rodinný stav.
Od rituálního prášku k moderní módě
Původně se bindi vytvářelo z přírodních materiálů. Nejčastěji se používal kumkum, což je prášek z kurkumy, která se smíchá s hašeným vápnem, čímž získá sytě červenou barvu. Dalšími materiály byly santalová pasta (pro své chladivé účinky), jíl nebo popel.
V dnešní době však tradice ustupuje praktičnosti. Většina žen v moderní Indii i v diaspoře používá samolepicí bindi. Tato bindi se vyrábějí z plsti nebo plastu a jsou k dostání v nepřeberném množství barev, tvarů a velikostí. Mohou být zdobena korálky, zirkony nebo flitry a stala se plnohodnotným módním doplňkem, který ženy ladí ke svému oblečení (sárí či paňdžábí).
Bindi v globálním kontextu
S rozšířením indické kultury do celého světa se bindi stalo i mezinárodním symbolem. V západním světě se často objevuje jako estetický prvek na hudebních festivalech nebo v módních kampaních. To však někdy vede k debatám o kulturní necitlivosti, neboť pro hinduisty zůstává bindi posvátným symbolem, nikoliv pouhou nálepkou.
Bez ohledu na to, zda je vnímáno jako náboženský symbol, ochrana před zlem nebo elegantní ozdoba, bindi zůstává jedním z nejmocnějších vizuálních projevů indické identity a hluboké spirituality, která prostupuje každodenním životem.
Zdroje: Britannica.com; hinduismtoday.com; NationalGeographic.com
