Článek
Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem vůbec sedla ke klávesnici a začala tenhle článek psát. Vždycky jsem si myslela, že jsem ta moderní, otevřená holka, která nemá problém mluvit o čemkoliv. S kámoškami u vína probereme úplně všechno. Jenže když přijde na to, co se děje (nebo spíš neděje) v mé ložnici, najednou narazím na zeď. Zaseknu se. Stydím se.
Ale protože vím, že internet je bezpečné anonymní místo, rozhodla jsem se jít s kůží na trh. Potřebuji totiž radu. Od vás, mých čtenářek.
Je mi 26 let a už dva roky žiji ve skvělém vztahu. Můj přítel je úžasný chlap. Rozumíme si lidsky, máme společné zájmy, dokáže mě rozesmát a vím, že mě miluje. Vlastně by to mohl být dokonalý příběh, kdybychom neměli jeden obrovský zádrhel. A tím je náš sexuální život. Na začátku to bylo skvělé, jenže zhruba po roce to začalo drhnout a teď jsme ve fázi, kdy se do sexu musím vyloženě nutit.
Overthinking level: Expert
Můj hlavní problém je, že nedokážu v posteli vypnout hlavu. Jakmile se přítel začne o něco pokoušet, místo toho, abych se uvolnila, se mi v mozku spustí šílený kolotoč myšlenek.
- „Užila jsem si to minule dost?“
- „Vypadám v téhle poloze dobře, nebo se mi krabatí břicho?“
- „Co když zase nebudu nic cítit a on z toho bude zklamaný?“
- „Zítra musím vstávat v sedm, stihnu se vůbec vyspat?“
Výsledek? Jsem stažená, nervózní a sex mě vlastně bolí, protože nejsem dostatečně vzrušená. Čím víc se snažím na to nemyslet, tím je to horší. Partner to samozřejmě pozná. Vidí, že nejsem přítomná, a hrozně ho to mrzí. Myslí si, že mě už nepřitahuje, nebo že za to může on. Ale tak to vůbec není! On se snaží, je pozorný… Problém je čistě v mé hlavě.
Začarovaný kruh odmítání
Dostala jsem se do fáze, kdy se bojím jakéhokoliv fyzického kontaktu. Když mě večer na gauči obejme, okamžitě ztuhnu, protože se bojím, že je to předehra. Takže se raději odtáhnu, vymluvím se na únavu nebo jdu radši mýt nádobí. Vidím, jak ho to zraňuje a jak se mezi námi vytváří propast. Miluju ho a nechci o něj přít, ale představa, že „musím“ mít sex, ve mně vyvolává úzkost.
Zkoušeli jsme o tom mluvit. Plakala jsem, on mě konejšil, řekl, že na mě nebude tlačit. Jenže ten tlak si na sebe vytvářím já sama. Mám pocit, že selhávám. Všude na Instagramu a v seriálech vidím, jak mají všichni v mém věku úžasný, divoký sex, a já si připadám jako porouchaná.
Holky, poraďte mi v komentářích!
Chci s tím něco dělat, protože takhle dál žít nechci. Chci zase cítit tu touhu a radost, ne jen povinnost a stres. Proto se obracím na vás:
- Zažila jste to některá? Pomohlo vám něco konkrétního, jak v posteli „vypnout mozek“ a přestat analyzovat každý pohyb?
- Může za to antikoncepce? Beru ji už pět let a přemýšlím, jestli moje nulové libido nemůže být způsobené i hormonálně. Máte zkušenost s tím, že se vám chuť vrátila po vysazení?
- Mám vyhledat odborníka? A pokud ano, tak koho? Sexuologa, nebo spíš psychologa? Nemáte tip na někoho citlivého (ideálně v Praze nebo online)?
Budu moc vděčná za jakýkoliv komentář, radu nebo sdílení vašeho příběhu.
Díky, že tu pro mě jste! Všechny komentáře si budu bedlivě číst.
