Hlavní obsah

Poprvé to bolelo, podruhé to byla rychlovka a o orgasmu jsem slyšela jen od kamarádek

Foto: MaTane / Gemini

Poprvé to byla křeč a slzy, podruhé minutový sprint bez cíle. Cesta od naivních představ z filmů k momentu, kdy jsem konečně pochopila, jak si sex doopravdy užít.

Článek

Jsem typ holky, která v pubertě hltala romantické romány a sledovala americké filmy s pevnou vírou, že intimní život funguje jako dokonale zrežírovaná symfonie. Věřila jsem, že stačí padnout do náruče správnému klukovi, zahledět se mu do očí a dál už to půjde samo. S bezchybným načasováním a okamžitým hromadným vyvrcholením pro oba zúčastněné.

Krutá realita dospívání mě ale vyvedla z omylu tak rychle, až mi z toho zatmělo před očima. Můj milostný život měl totiž zpočátku daleko k filmové romanci. Spíš to připomínalo tragikomickou trilogii o mých postupných selháních, na jejíž konci stála jediná záchrana: dospět, otevřít ústa a přestat se stydět říct si o to, co vlastně chci.

Díl první: Katastrofa na gauči v obýváku

Svoji premiéru jsem si odbyla na střední škole s klukem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši. Odehrálo se to v obýváku u jeho rodičů, kteří na víkend odjeli pryč, což v našich očích představovalo vrchol svobody.

Místo vzrušení a očekávaného „splynutí duší“ ale přišla čistá fyzická křeč. Bylo to celé neohrabané, strašně moc to bolelo a já celou dobu trnula strachem, jestli neuslyším klíč v zámku. Můj panický výraz, křečovité držení těla a tiché vzlyky bolestí sice partnera na chvíli zarazily, ale hrdinsky jsme to dotáhli do konce.

Výsledek? Odešla jsem s pocitem, že sex je sice opěvovaný, ale v reálném životě jde o docela bolestivý a podezřele přeceňovaný sport.

Díl druhý: Kolejní rychlík bez zastávky

Myslela jsem si, že časem se to poddá samo. Jenže o pár let později, během prvních měsíců na vysoké škole a v napjatém prostředí kolejního pokoje, se situace sice proměnila, ale k lepšímu to rozhodně nebylo.

To období bych nazvala érou zbrklých pokusů pod peřinou, kdy hlavním cílem bylo hlavně nebýt slyšen. Spolubydlící za tenkou příčkou skřípala zuby a my jsme se snažili stihnout celou akci v rekordním čase. Výsledek? Druhá zkušenost byla pryč za necelou minutu.

Zatímco já jsem ležela na zádech se zmateným pohledem upřeným do stropu a v hlavě mi běžela slavná věta „To jako… bylo vážně všechno?“, můj partner už spokojeně odfukoval a měl splněno. Žádný orgasmus, žádné uvolnění, jen trapné ticho a pocit, že jsem v posteli nejspíš rozbitá já.

Zlomový bod: Když jsem konečně začala mluvit

Trvalo mi sakramentsky dlouho, než mi docvakla jedna zásadní věc, kterou nám nikdo ve škole neřekne: orgasmy a skvělý sex nepadají z nebe jako dárky od Ježíška.

Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem potkala někoho, s kým jsem se přestala bát otevřít ústa. Během jednoho večera, kdy to zase hrozilo rychlým koncem podle starého scénáře, jsem se zhluboka nadechla, přerušila ho a poprvé v životě řekla nahlas: „Hele, zastav. Takhle ne. Zkusíme to jinak a pomaleji.“

V tu chvíli se zhroutil svět mých studů. Ukázalo se, že kluci nejsou čtenáři myšlenek a že když jim člověk v posteli nenapoví (nebo rovnou nevezme iniciativu do vlastních rukou), spoléhají se jen na své vlastní tempo. Jakmile jsem zahodila stud, začala mluvit o tom, co mi dělá dobře, a pochopila, že svému tělu musím jít naproti, proměnil se sex z povinného utrpení v parádní záležitost.

Co mě tahle cesta naučila? Že nejlepší přítel dobrého sexu není filmová romantika ani vrozený talent, ale upřímná komunikace, trocha vlastní aktivity a schopnost se tomu všemu včas zasmát!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz