Článek
Proč evropské země neumí jednat s Pekingem, aby dosáhly společného výsledku, který by oslabil Moskvu? Odpověď leží v kombinaci ekonomické závislosti, nejednotné strategie a principiálního rozkolu.
1. Ekonomická závislost přebíjí principy
Nejsilnějším faktorem je propastná ekonomická nerovnováha. Pro Čínu je EU třetím největším exportním partnerem a klíčovým zdrojem technologií, ale pro EU je Čína největším partnerem pro dovoz zboží.
- Peníze vs. Hodnoty: Pro mnoho členských států a obřích korporací (zejména v Německu, Francii a dalších velkých ekonomikách) je přístup na čínský trh s 1,4 miliardy spotřebitelů otázkou přežití. Komercialismus dlouhodobě vítězí nad geopolitickými a hodnotovými ohledy.
- Obavy z Odvety: Evropské firmy a vlády se panicky bojí, že by tvrdý postoj vůči Pekingu (např. požadavek na ukončení podpory Rusku) vedl k čínské ekonomické odvetě – k bojkotům, omezením dovozu nebo blokádě dodávek strategických surovin. Tyto suroviny jsou kritické pro evropskou Zelenou dohodu a digitální tranzici. Evropa se tak obává vyměnit závislost na ruském plynu za závislost na čínských nerostech a technologiích.
- Velký Obchodní Deficit: Evropská unie vykazuje obrovský obchodní deficit s Čínou (v roce 2022 dosáhl rekordních téměř 400 miliard eur), což Číně dává silnou páku.
2. Roztříštěná strategie
Zatímco USA definovaly Čínu jasně jako systémového rivala, Evropa používá schizofrenní trojjediný přístup:
- Partner pro spolupráci: V otázkách klimatu a zdraví.
- Ekonomický konkurent: V otázkách obchodu a investic.
- Systémový rival: V otázkách lidských práv a globální správy.
Tato nekonzistentnost se promítá do praxe. Německo, Itálie a Maďarsko mají často prioritu v bilaterálních ekonomických dohodách, které podkopávají jakýkoli jednotný, hodnotově orientovaný postoj Bruselu. Čína tuto nejednotnost aktivně využívá k vyjednávání s jednotlivými státy, nikoli s celým blokem.
3. Mytologie „neutrální“ Role Číny
Evropa si dlouho pěstovala naději, že by Peking mohl být mediátorem konfliktu.
- Iluzorní vliv: Čína se prezentuje jako „neutrální“ strana a obhajuje princip suverenity (což hraje proti Rusku), ale zároveň poskytuje Moskvě klíčovou ekonomickou podporu, která jí pomáhá obcházet západní sankce. Čínský obchod s Ruskem po roce 2022 prudce vzrostl, zejména v oblasti strojů a elektroniky – zboží, které Rusko potřebuje k udržení válečné ekonomiky.
- Absence tlaku: Protože Čína je pro Rusko životně důležitá (zejména pro nákup energií a dodávky technologií), mohl by jakýkoli skutečný nátlak na Čínu vést k oslabení Ruska. Evropa však s výjimkou neochotného přijetí drobných sankcí vůči několika čínským firmám nedokáže vyvinout silný a jednotný ekonomický tlak na Čínu, aby skutečně stáhla podporu Moskvě.
4. Geopolitická slabost a historická zátěž
Evropská unie je primárně obchodní a regulační mocnost, ne tvrdá geopolitická síla.
- Nedostatek jednoty v zahraniční politice: Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je stále oblastí, kde je zapotřebí jednomyslnosti. To dává i malým, ekonomicky na Číně závislým státům (nebo státům s proruskou orientací, jako je Maďarsko) možnost vetovat nebo rozmělnit silné společné prohlášení.
- Vztah s USA: Evropa je v mnoha ohledech svázána s americkou bezpečnostní zárukou (NATO), ale zároveň se snaží o strategickou autonomii. Jednání s Čínou v otázce Ruska by vyžadovalo úzkou koordinaci s Washingtonem, což je pro některé evropské metropole politicky obtížné akceptovat, jelikož se obávají, že by byly jen vazalem americké politiky.
Závěr: Je Potřeba Volba
Evropa stojí před krutou volbou, kterou musí konečně udělat. Dokud budou členské státy vnímat Čínu primárně jako bezedný trh, a ne jako strategického rivala, který aktivně pomáhá nepříteli Evropy (Rusku) vést válku, zůstane společná evropská politika vůči Pekingu pouhým souborem vzájemně si protiřečících prohlášení.
Efektivní postup proti Rusku vyžaduje, aby Evropa konečně přijala realistickou pozici: Ekonomická bezpečnost a dlouhodobé geopolitické zájmy musí převážit nad krátkodobými obchodními zisky.
Anketa
zdroj: Matane
