Článek
Před dvaceti lety jsme stavěli velký dům s vizí, že tu jednou bude žít celá rodina. Dnes v něm skutečně žijeme všichni, ale úplně jinak, než jsme si představovali. Naše dcera vystudovala, oslavila pětadvacítku a místo toho, aby s vervou vtrhla na trh práce, v klidu si uvařila ranní matchu a oznámila nám: „Proč bych se honila v korporátu? Hledám hlavně balanc.“
Komfort, který uspává ambice
Problém není v tom, že by byla líná. Je chytrá, šikovná a má přehled. Jenže narazila na matematiku, která jí dává dokonalý smysl, ale nám z ní naskakuje husí kůže.
- Náklady na bydlení: 0 Kč (vlastní patro v domě).
- Náklady na stravu: 0 Kč (lednice je přece společná).
- Služby (energie, internet): V režii rodičů.
Výsledek? Pokud nemá žádné výdaje, stačí jí brigáda na pár hodin týdně, aby měla na kávu s kamarádkami a nový kousek do šatníku. Plný úvazek? Kariérní růst? Odpověď je vždy stejná: „Na co? Abych neměla čas na sebe? Abych platila daně státu a vyhazovala peníze za nájem v garsonce, když u vás mám celé patro?“
Generační střet hodnot
Zatímco my jsme byli vychováni v tom, že práce definuje naši hodnotu a osamostatnění je prvním krokem k dospělosti, naše dcera vidí svět jinak. Pro ni je čas nejvyšší hodnotou. Proč by ho prodávala zaměstnavateli za peníze, které vlastně nepotřebuje?
Tento „zdravý přístup k životu“ má ale jeden háček: stojí na bedrech nás, rodičů. My chodíme do práce na plný úvazek, abychom utáhli provoz velkého domu, zatímco ona v rámci svého „balancu“ tráví odpoledne na józe.
Kde končí pomoc a začíná medvědí služba?
Jako rodiče cítíme vinu. Chceme pro své dítě to nejlepší, chceme mu dopřát start, který jsme my neměli. Ale nechtěně jsme jí vytvořili tak pohodlnou klec, že z ní nemá důvod vyletět. Tím, že po ní nechceme nic, jí vlastně bereme motivaci dospět.
Dospělost totiž není jen o věku v občance, ale o přijetí zodpovědnosti za své náklady. Pokud člověk nezažije ten mírný tlak – potřebu zaplatit složenky – nikdy nezjistí, co všechno dokáže.
Tipy, jak z toho ven (bez rozbití rodiny):
- Zaveďte „příspěvek na domácnost“: I kdyby to mělo být symbolických pár tisíc, které jí budete tajně spořit. Musí si zvyknout, že bydlení něco stojí.
- Rozdělte zdroje: Lednice už není „all-you-can-eat“. Domluvte se, co si kupuje sama.
- Nastavte časový horizont: „Bydlet u nás můžeš, ale chceme vidět, že se do roka osamostatníš. Jaký je tvůj plán?“
- Mluvte o hodnotě práce: Work-life balance je luxus, na který si člověk musí nejdříve vydělat, ne startovní pozice pro začátečníka bez praxe.
