Článek
Dlouhá léta jsme si mysleli, že k životu potřebujeme profesionální baviče. Platili jsme koncesionářské poplatky, aby nám Česká televize servírovala estrády, u kterých se smál jen málokdo, a seriály, u kterých se plakalo jen kvůli promarněnému času. Tomu je teď konec. Vláda ruší poplatky s geniálním zdůvodněním: Proč platit za televizi, když se o národní zábavu postaráme my a v rámci pracovní doby?
Politika se konečně zbavila nánosu nudné správy věcí veřejných a transformovala se v to, čím měla být už dávno, v nejlevnější a nejdivočejší reality show v historii střední Evropy.
Macinka a Turek: Rychle, zběsile a bez filtru
Zapomeňte na StarDance. Skutečný tanec mezi vejci a historickými artefakty předvádí duo Macinka a Turek. Filip Turek, muž, jehož ego má vlastní PSČ a spotřebu jako sovětský tank, dokázal nemožné: přetvořil politickou debatu v motoristický magazín křížený s kurzem sebevědomí pro lidi, kteří si myslí, že klimatická změna je jen špatně nastavená klimatizace v jejich Mercedesu.
Jeho interakce s Petrem Macinkou připomínají klasické komediální dvojice, ale s bonusem v podobě motorového oleje místo líčidel. Kdo potřebuje na ČT1 sitcom, když může sledovat tuhle partu, jak s kamennou tváří vysvětluje, že spalovací motor je základní lidské právo a že počet lajků na Instagramu je jedinou platnou měnou v EU?
Babiš a Okamura: Duel titánů o zlatý mikrofon
Pokud jde o čistou komediální improvizaci, Andrej Babiš a Tomio Okamura hrají ligu, o které se Donutilovi ani nezdálo. Babišův styl „free-style rap o ceně másla a zlých Pirátech“ je performance art v nejčistší podobě. Jeho schopnost mluvit tři hodiny o ničem a zároveň o všem, zatímco u toho stihne upéct bábovku a vyfotit se u toho na TikTok, je výkon hodný Oscara.
Okamura mu sekunduje jako mistr gradace. Jeho projevy jsou jako japonské anime, plné emocí, dramatických pauz a neustálého pocitu, že nás každou vteřinu někdo napadne. Společně tvoří programový blok, který hravě nahradí i ty nejdražší silvestrovské show. A to nejlepší? Je to zdarma.
Piráti: Digitální tragikomedie pro generaci Z
Piráti do tohoto národního divadla vnášejí prvek „young adult“ dramatu. Jejich vnitřní hlasování o tom, zda si mohou dát ke kávě ovesné mléko, aniž by tím urazili lokální pěstitele, jsou scénáře, které by nevymyslel ani ten nejlepší dramaturg z Kavčích hor. Jejich politika není o zákonech, ale o tom, jaký zvolit font pro infografiku na Facebooku, aby vypadali dostatečně progresivně, ale zároveň ne příliš „vylitě“.
Politika jako honba za lajkem
Tradiční politické řemeslo je mrtvé. Dnešní politik už nezkoumá dopady legislativy na státní rozpočet, ale dopad svého selfíčka na algoritmus.
„Lajk je víc než hlas ve volbách. Lajk je láska, lajk je moc, lajk je důvod, proč ráno vstát a natočit video o tom, jak je všechno špatně.“
Co to znamená pro diváka?
- Konec poplatků: Ušetřených 135 korun měsíčně můžete investovat do datového balíčku, abyste o ty politické skeče nepřišli ani v metru.
- Nonstop vysílání: Na sociálních sítích se „vysílá“ 24/7. Žádné reprízy, jen čerstvý materiál.
- Interaktivita: Můžete svému oblíbenému herci (pardon, politikovi) vynadat v komentářích a on vám možná odpoví srdíčkem nebo banem. To vám v seriálu nikdo neudělá.
Závěr je jasný: Česká televize se může klidně skončit. O emoce, napětí, absurdní humor a totální nepochopení reality se postará naše politická elita. A dělají to tak přirozeně, že člověk občas zapomene, že to nejsou placení herci, ale lidé, co nám vládnou.
