Článek
Ač tomu používané argumenty často neodpovídají, výchova dětí stejnopohlavními páry není zakázaná. Mnoho dětí v takových párech vyrůstá. V současné době tak neřešíme otázku, zda něco povolíme – řešíme, jaké bude postavení obou lidí, kteří se o dítě starají (osobně bych napsal rodiče, ale možná by mnozí nesouhlasili), a samotného dítěte.
Cest k pořízení dítěte je mnoho, a přiznejme si, že pokud někdo dítě chce, prostě si ho pořídí. Některé cesty budou legální (adopce), někdy trošku na hraně zákona (náhradní mateřství), nikdy však za ní. Zejména v případě mužského páru to může být trochu složitější, možná to bude stát nějaké peníze, určitě to ale jde a určitě jsou páry, které něco takového podnikly.
I když potom jejich dítě může vyrůstat v milujícím prostředí, nežije v právní jistotě. Úředně je rodičem vždy jen jeden člověk z páru. Pokud dojde k rozchodu nebo se tomuto oficiálnímu rodiči něco stane, co bude dál? Dítě mohlo řadu let vyrůstat s člověkem, který s ním právně nemá žádný vztah. Potíže však může současný stav vyvolat i v případě tak běžných činností, jako je návštěva lékaře, kde může být k některým úkonům vyžadován souhlas obou rodičů…
Podíváme-li se na otázku výchovy dětí tímto pohledem, zjistíme, že vůbec neřešíme, zda něco povolíme, ale jak na to bude nahlížet právo. Není tedy povolení stejnopohlavních svazků s možností osvojení dítěte oběma rodiči tím nejlepším řešením hlavně pro děti, které v těchto párech stejně budou vyrůstat?
Podívejme se navíc na to, jak dnes vypadají rodiny. Výjimkou nejsou děti vychovávané jedním rodičem, třeba kvůli rozvodu či úmrtí jednoho z rodičů. Dále zde máme děti ve střídavé péči. Mnoho rodičů pracuje tak, že je děti moc nevídají, a většinu vzorců chování tak přebírají pouze od jednoho z nich. V neposlední řadě jsou tu rodiče, kteří se o dítě nestarají tak, jak by asi bylo vhodné; občas matky s batolaty v kočárku kouří, občas otcové chodí raději do hospody, občas se na děti příliš křičí nebo se jim prostě jen nikdo nevěnuje…
Rozhodně netvrdím, že to takto vypadá všude – zcela jistě však takové případy máme. A do toho omezujeme práva dětí, která vyrůstají v prostředí, kde ho dva lidé mají rádi, snaží se ho rozvíjet a dávají mu všechno, co mohou. Nebylo by tedy spravedlivé si říct, že tradičními hodnotami, které chceme chránit, by měla být spíše rodičovská láska, bezpečný domov a jistota pro děti? Možnost osvojení dětí i druhým rodičem nezmění českou společnost ani způsob, jakým vychováváme děti. Dá jen všem zúčastněným dostatečná práva a jistoty – a o to by nám mělo jít především.
