Článek
Projekt Puky pomáhají funguje tak, že za nákup přesahující 300 korun dostane zákazník žeton, který následně vhodí do tubusu se svým oblíbeným klubem. Kluby jsou rozděleny do 27 regionů, v každém je jich pět až šest. Ty, které získají nejvíc hlasů ve svém regionu, budou odměněny. Hodnoty cen, které mohou kluby vyhrát, jsou 125, 50 a 25 tisíc korun. Abychom však pochopili kontext těchto částek, pojďme se nejdříve podívat, jaké mají hokejové kluby náklady.
Vezměme regionální oddíl, který má, řekněme 10 týmů. I když budou v některé časy trénovat tyto týmy po dvou, velice snadno se dostaneme na dvacet až pětadvacet hodin tréninků týdně. Dále je potřeba započítat zápasy, kde každý druhý tým hraje ve vybraném týdnu domácí utkání nebo turnaj v minihokeji, kdy na každé potřebujeme alespoň dvě hodiny – tedy dalších deset hodin. Když budeme skromní, dostaneme se tedy týdně na 30 hodin ledu. Při ceně pronájmu ledové plochy 5 000 korun na hodinu (v dnešní době v Praze hodně skromný odhad) se dostaneme na týdenní náklady 150 000 korun jen za pronájem ledové plochy. Připočítejme k tomu náklady na obsazení zápasů (přinejmenším rozhodčí, časoměřič, zapisovatel a zdravotník), letní soustředění tréninky mimo led, trenéry, vedoucí, tréninkové pomůcky a základní správu klubu. Není třeba řešit přesná čísla, ale řádově miliony to ročně jsou zcela jistě.
Když Kaufland přišel s projektem Puky pomáhají, velké množství klubů tuto akci propagovalo takovým způsobem, že jasně řekli svým hráčům a rodičům, aby v daném obchodě nakupovali. Z pohledu obchodního řetězce skvělý tah, pro kluby však těžké rozhodnutí – pro většinu z nich jde o první událost, kdy se pouštějí do takto přímé reklamy pro někoho, kdo jim zatím nic nedal a ani nic dát nemusí. Přestože, jak jsme si ukázali, ani první cena nepokryje ani týdenní náklady, morální otazníky nad touto formou komerce šly často stranou a kluby Kaufland vesele propagují.
Zda je morální ze strany klubu vybízet rodiče a děti nakupovat v jednom obchodním řetězci, ponechme stranou. Celá akce však svědčí zejména o tom, v jakém stavu se kluby nacházejí. Po covidu nemají dostatek dětí, protože měly omezené možnosti náboru, s energetickou krizí po ruské invazi na Ukrajinu jim skokově vzrostly náklady. Nikdo navíc nemá jistotu toho, jak budou rozpočty vypadat za rok či dva. Není se tak co divit, že možnost získat i takto (z pohledu celkového rozpočtu) zanedbatelnou částku kluby přesvědčí, aby do propagace Kauflandu šly.
I když je situace z pohledu klubů ošemetná, nelze Kaufland kritizovat – marketingově situaci skvěle využil a peníze do hokejových klubů opravdu chce dát. Spíše než nad polemikami nad morálním aspektem bychom se tak měli zamyslet, jestli v českém hokeji panují podmínky pro to, abychom vychovávali příští mistry světa – pokud budou kluby takto úzkostlivě řešit každou korunu, těžko zajistí dostatek tréninků či odpovídající vybavení. A stejně tak si řekněme, jestli je představa elitního hokejového národa vůbec náš cíl, nebo zda mají být sporty jako hokej určené jen pro ty, kdo na to mají.
