Hlavní obsah
Cestování

Cesta do Asie, 20 let poté – 1. 1. 2005, BERASTEGI, Sumatra, Indonésie

Foto: matěj holub

Medan

Deníkové zápisky z téměř roční sólo cesty do Asie, den po dni, dvacet let poté.

Článek

Tak tu máme Nový rok! Opět jsem se příliš nevyspal a opět nejspíš kvůli nějaké havěti, asi komárům se štěnicemi dohromady. Možná svou roli hraje i pěkné vedro a zcela určitě neuvěřitelný rámus z ulice.

Bohužel jsem manko nemohl ráno dospat, protože jsem musel v 7.00 vstávat na loď do Medanu. Poslední ranní kávička v GH a pak nás ještě se Švýcarem Stefanem a indonéskou rodinkou Jimmy odvezl ke jetty, kde jsme se rozloučili a pokračovali k odbavení. Při čekání jsme pozorovali přistávat veliký cruiser Amusement World z Nassau (divné jméno pro loď). Imigrační a celní odbavení proběhlo v pohodě, a tak jsme se po 9 nalodili na malou loďku „Express Bahagia“, která nás za cca 5 hodin cik cak plavby (nejpíše kvůli vlnám) dovezla bez újmy do Belewanu, přístavu u Medanu.

Foto: matěj holub

Berastegi

Že jsem opět v bubákově se ukázalo okamžitě po východu z terminálu, neb se na člověka vrhne horda nahaněčů, kteří se snaží vnutit odvoz do Medanu. Zkušeně jsem je odpálkoval a osobně si šel ověřit jejich tvrzení, že Pelni Office je zavřená. Bohužel skutečně byla zavřená a byl i důvod. Vždyť je Nový rok. Mám evidentně talent přijíždět všude ve špatný čas.

Jinak mě Sumatra lehce zklamala. Čekal jsem, že hory budou vidět již z moře, ale ani náhodou, jen mangrovový porost, špinavá voda, pár nákladních lodí a vedro. Jediné, co bylo zajímavé, byly mraky.

Vrátil jsem se tedy k východu z terminálu a nasedl do busu, když jsem před tím u jednoho z nahaněčů vyměnil 5 RM za 10.000,- Rs, neb v ringitech bych za bus dal 4. No nic.

V busu jsem se dal do řeči s Holanďanem, který tu má ženu a děti a který mě odradil od mého plánu jet na orangutany do Bukit Lawang, neb celou osadu před několika měsíci spláchla velká voda a zaplavila ji asi 10m nánosem bahna. Orangutaní centrum sice stále funguje, ale místo původních cca 20 losmenů (typ ubytování) jsou tam nyní pouze 2, které vyžadují rezervaci dopředu i s dopravou a navíc se ředitelství parku přestěhovalo do Medanu, kde je potřeba si vyřídit povolení ke vstupu. Z Bukit Lawang se tak vyklubal větší oprzuz, než změna bydliště v Čechách, který zcela určitě nestojí za to, a tak jsem se přidal k Holanďanovi na cestu do Berastegi, kam jsem stejně chtěl a kde se snad díky lepšímu klimatu v nadmořské výšce i trochu vyspím. V Medanu bylo vedro ukrutné.

Foto: matěj holub

Berastegi

Medan je obrovské, ale nic neříkající město se širokými industriálně působícími ulicemi. Vybral jsem prachy v ATM, pak jsme si dali pití a burgra v MsDonalds u hlavní mešity a po občerstvení a hlavně ochlazení v klimatizaci se dvěma tuktuky dopravili na zastávku busu do Berastagi. Holanďan to tu zná, a tak jsem byl ušetřen složitého dohadování se a hledání cesty. Navíc mluvil bahasa indinesia, což bylo neocenitelným přínosem. Jeden spolucestující v tuktuku nám řekl, že lidé se bojí jet pomáhat do Acehu (Banda Aceh) likvidovat následky cunami (obětí již 135 000) kvůli guerilám separatistů. BTW, cesty jsou cizincům do provincie Aceh stejně zakázány.

Holanďan to tu fakt má zmáknutý, neb jsme u kafe na zastávce nechali ujet několik „sardine expresses“, jak přeplněné autobusy vtipně nazval, a nasedli pak do relativně prázdného, čím jme též přečkali pěkný liják.

Cesta byla dost stísněná a ke konci seprentinovatá, neb bus musel nastoupat 1 300 výškových metrů. Holanďan se snažil něco vyprávět, ale odradil jsem ho svou netečností. Též mě dost neskromně vysvětloval, že bez něho bych to měl složité se do Berastegi dostat. Asi si chlapec vůbec neuvědomil, že i on by to měl o dost těžší - a to doslova - kdybych mu nevláčel ½ jeho bagáže.

V Berastegi jsme se rozloučili a šli si každý po svých. Já do losmenu v „centru“, kde měli plno, a pak do LP doporučeného Wishma Sibayah, kde měli též plno, ale babča mě za 20 000 ubytovala u ní v obýváku s tím, že zítra bude mít volný singl. Najedl jsem se u ní smažených nudlí, vyslechl pár rad, politoval s nimi oběti cunami, šel si koupit vodu, žůža a cigára a pak na kutě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz