Článek
Dnes proběhlo stejné napětí jako včera, jen s tím rozdílem, že prašule, karty a pas nejsou schované na lopatkách větráku, nýbrž mezi došky střechy mého nového bungalowu z palmových listů až úplně u hřebene střechy.
Ráno se vstáváním nijak nespěchám, ale ani nevylehávám do alelujá, neb je den stěhovací. Jdu na výbornou snídani, vajíčka, slaninka, šunčička, párečky, toustíčky, máslíčko, džemíček, kávička a džusíček – píšu to ve zdrobnělinách záměrně, protože kromě smažených vajíček a standardního toustového chleba bylo vše malinké.
Po snídani dávám krátkou procházku po Krabi, kupuji vodu, vykydávám se z GH a když zjišťuji, že pick-up na Ao Nang (chtěl jsem dnes jet na Ton Sai jinak, právě přes Ao Nang) stojí 70,- B, rozhodl jsem se, že pojedu na Raileeh a pak půjdu pěšky.
Člun je celkem narvaný 13 pasažéry (gringy) s bagáží, a tak je cesta mnohem pomalejší než včera ve 4.
Bez problémů se ubytovávám tam, kde jsem si to včera dohodl a užívám si proutěného bungalowu, který je celý nakřivo, včetně postele. Mám však z něj velkou radost, je to super změna. Dokonce prostěradlo, polštáře i moskytiéra krásně voní aviváží, což jsem nezažil od odjezdu. S trochou úsilí opět podnikám lezecký výstup po plaňkové konstrukci kymácejícího se bungalowu, abych schoval prachy a pas a po šlofíčku se vydávám na obhlídku a lov parťáka. Nějak se mi nechce obcházet jednotlivé sektory a ptát se na lichého, a tak mám velkou radost, když ve Wee Climbing School nacházím nástěnku, kde jsou 2 vzkazy od lidí, kteří hledají parťáka. První zkouším Michela (je to Kanaďan, jak jsem zjistil na recepci resortu Andaman), ale ten nebyl doma, tak jsem se vydal na obhlídku skal, totální paráda!
Ráje není rájem bez palem.
Když jsem se vrátil na pláž, vyplašila mě podivná rána. Byl to basejumper, který skočil tak z cca 100m cliffu na SV pláže. A za chvíli druhý, který vypadal jako harleyář. Dost hustí bouzci.
Šel jsem opět zkusit Michella, ale opět nebyl doma, tak jsem zkusil 2. inzerát. Kluk byl doma, ale parťačku si již našel, nicméně mi nabídl, že mohou jít s nimi, neb jich je prý vždycky stejně víc. Takže to vypadá, že si zítra zalezu. Začalo brutálně pršet, a tak jsem se šel najíst do hospůdky hned vedle Andamanu, kde bydlí Michell, ale zase mi přinesli pidiporcičku. To je strašná thajská nevýhoda. Jídlo dobré, ale porcičky pro trpaslíčky.
Po jídle jsem koupil vodu a sušenky a šel zkusit Michella, opět bez úspěchu. Za chvíli dám asi 3. pokus, jen musím dolů, až skoro na pláž.
Úplně jsem zapomněl, že jsem se rozšoupl a koupil knihu. Abych měl za co nejméně peněz co nejvíce muziky, volba padla na 1.300stránkového Toma Clancyho – Executive Orders. Doufám, že to půjde číst, ale myslím, že ano.
