Hlavní obsah
Cestování

Cesta do Asie, 20 let poté – 11. 1. 2005, YOGYAKARTA, Indonésie

Foto: matěj holub

Borobudur

Deníkové zápisky z téměř roční sólo cesty do Asie, den po dni, dvacet let poté.

Článek

Na to, že jsem musel usnout hodně po 5.00 (budil mě cvrkot lidí na dvoře, který velmi intentivně začal, sotva jsem zalehl, a hlodání krys kdesi v barabizně, zvané Losmen Beta), jsem se z pelechu vykopal již v půl deváté a šel hledat snídani. V gringošské restauraci Superman mě dostali cenou 12.500,- Rs za american breakfast a tak jsem pokračoval plynule dál, až mě chlapík, sám také host, jak se ukázalo, zlákal do warungu (jídelna pro místňáky), kde jsem si dal výbornou místní snídani za 3.000 + ice teh za 1.000. Super.

Foto: matěj holub

Borobudur

V plánu byl Borobudur a tak jsem nelenil, vysypal báglík, dal do něj průvodce, bundu a vodu a vyrazil na bus č. 4, který mě dovezl na autobusák (nový, ještě čistý a dobře zorganizovaný daleko od centra), kde jsem nasedl na bus do Borobuduru.

Hned mě pěkně naštval průvodčí, když na mě vybafl cenu 10.000. Nestřelil jsem 5 a trval na nich, on ještě chvíli zkoušel 10 a pak slevil n 6.. Když jsem stále trval na 5, naznačil, že si mám vystoupit, a tak jsem mu dal 6. Cestou zpět se ukázalo, že to je asi skutečně normální cena, ale mě si ji i tak podařilo sprazit na 5 ještě ež jsem nastoupil. Usmlouval jsem to však u nějakého nahaněče a průvodčí pak byl docela naštvanej, ale přistoupil na 5.

Foto: matěj holub

Borobudur

Borobudur je pěkný, ale není zdaleka tak veliký, jak jsem čekal. Navíc je to osamělá stupa na kopci a já čekal celý komplex. Vstup 10,- USD je také docela darda, ale celý areál je pěkně upraven, takže se vstupné dá skousnout. Nejhorší je východ, protože člověka chca nechca povinně proženou labyrintem tržnice se kýčovitými suvenýry.

Celý den jsem si prozpěvoval a zjistil jsem, že osamocenému cestovateli chybí zasmání se z plných plic, k čemuž má člověk sám pramálo důvodů.

Foto: matěj holub

Borobudur

Z busu cestou zpět mě vysadili v Jomboru, odkud jsem pokračoval „MHD“ do centra a pěšky si prošel obchodní třídu či lépe strašnou hadrárnu Maliboro Street, kde jsem si dal nudle jako pozdní oběd.

Foto: matěj holub

Borobudur

Následovala výměna knížky za Doctorowa a nějaký brak, chvíle čtení a výlet na net, který však nefungoval, resp. nemohl jsem se nalogovat do své schránky na seznamu. Dal jsem ještě 2 neúspěšné pokusy a ty potvory tam mi na mou přímou otázku zapřeli cybercafé tak 20 m vedle, kterého jsem si naštěstí všiml. Tam mě seznam fungoval a já tak mohl vyřídit poštu, i když net byl neuvěřitelně pomalý.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz