Článek
K snídani opět rýžová polévka v Dream Valley, přesun do Freedom Baru na sraz s Markem, Jardou a Klárou. Náš plán vydat se do Keepu zhatil přísliš vysoký příliv v důsledku měsíce v novu, kdy voda zalila úplně celou Ton Sai tak, že nešlo lézt ani Riesenbaby. Zvolili jsme tedy náhradní a nejjednodušší program a sice lézt cesty na Ton Sai Wall ze žebříku a nahoře z plošiny. Já lezl s Danielem, Klářiným dočasným boyfriendem z Leipzigu, který je zde již 5. rok na ½ roku, kdy svůj čas dělí mezi lezení a učení potápění.
Není divu, že se nudí, když tu Daniel tráví již pátý půlrok po sobě.
Podařilo se mi onsightnout 7a+ nahoře z plošiny a to mi udělalo radost. Na dalším 7a jsem si však v blbém chytu při cvakání skřípl nerv, a tak jsem potupně zasedl. Prst stále necítím.
Po obědě v Papa & Mamma (v mraveništi na smetišti) jsme se s Danielem přesunuli na Marley Wall, kde jsem ještě nebyl a kde jsme dali pěknou třídélkovou 6c, 6a, 6c s neuvěřitelně vypadajícími hnízdy záhadného hmyzu jakoby vystřižené ze sci-fi. Hnízdo vypadalo jako prachovka na tlumič o průměru min 10 cm s obscénně vypadající a dolů visícím „sosákem“, který slouží jako vchod.
Po lezení (ještě jsme dali krásné 7a) naše kroky jasně zamířily do Viking Baru (navzdory Klářiným negativním prognózám ohledně Daniela), kde jsme zaslouženě svlažili vyprahlé sosáčky.
Den uzavřela véča v Dream Valley, tentokrát sestávající z kormě obligátních 4 chodů ze salad baru i z hovězí flákoty.
