Článek
Ráno mě budí Klára, která váží cestu až z Andamanu, aby mě poprosila o ichtyiolku, neb včerejší nevolnost se ukázala jako nějaká skutečná choroba s tím, že se jí přes noc zanítily i uzliny v podpaždí. Snažím se jí, doktorce, vysvětlit, že je to na doktora, ale nedbá. Dávám jí i Augmentin pro jistotu a po vyprání prádla se odsunuji na Railey, kde si čtu.
Ve 3 odpoledne jdu zkontrolovat marodku, která navzdory mému naléhání stále nechce k doktorovi, a tak nechávám u nich v Andamanu báglík s knihou a vyrážím na Ao Nang.
Netová seance, koupit lístek na bus do BKK a 4 pivka u stánku na chodníku, kde se všichni bavíme, včetně hluchoněmého prodavače sarongů a Srí lančana žijícího v Anglii, který mi dává kousilinínek hnědé kuličky.
Marodka s Tobiasem
Zakecávám se, a tak jsem odsouzen opět k nočnímu pochodu džunglí, který se naštěstí obchází bez incidentů. Jdu si pro bágl ke Kláře a Danielovi a zjišťuji, že Kláře se přihoršilo a šla do Augmentinu. Dělám jim na verandě loužičku z potu a poté se odebírám dom, kde je však jídelna narvaná, a tak se po spršce přesunuji dolů do Dream Valley na bufet, kde budu mít alespoň trochu soukromí na přemýšlení.
Navzdory tomu, že za méně než týden již budu doma, se nijak závratně netěším. Jsem takový nějaký prázdný. Zvláštní pocit. Zejména když ho srovnám s těšením v momentě, kdy jsem si koupil letenku.
