Článek
Tak včerejší záda jsem nehodil ani tak kvůli opilosti, ale díky neuvěřitelně kluzkému chodníčku, neb dnes jsem po něm šel z lezení zcela střízliv, za světla, opět v dešti a dával jsem si setsakramentský pozor a zase jsem uklouzl, ale naštěstí jsem to ustál. Chodníček je porostlý jakýmsi mechem, který za sucha není ani k rozpoznání, ale při dešti se změní na totální klouzačku.
Ráno mě po deváté budí Karin a já s lehkou kocovinou provádím inventuru šrámů ze včerejška. Jsem celej pěkně dobitej a loket by si asi pár štychů zasloužil. Záda taky bolí jako čert.
I když má Karin stále průjem, rozhodujeme se pro lezení, protože ranní déšť ustal a volba padá na 2 délkové 6b na Thaiwand Wall. Že má druhá délka 35 m zjišťujeme bohužel až pod stěnou, a tak lezeme jen 1. délku (máme totiž jen 60tku lano). Docela výživné 6b. Ani jeden z nás na tom není dnes nejlépe, a tak se rozhodujeme, že zbytek dne bude easy, pročež jdeme na Muai Thai Wall, kde dávám převislé krápníkové 6b+ a pak jdeme na One-Two-Three, kde lezeme další nádherné a dlouhé 6b+ nahoře po květácích. Následuje 6a+ s nástupem přes krápník bez nohou.
Džungle a krápníky, neodmyslitelní společníci v horizontálním a vertikálním světě.
Další plán je vykoupat se na Princess Beach a za odlivu přejít na Happy Island, v čemž nám zabraňuje bouřka a brutální liják. Nejhorší přečkáváme v jeskyni a pak si jdeme dát na Railey dobré kafíčko. Asi se ze mě stáfá kafař. Když déšť přestává, jdeme zpět na ton Sai, kde opět začíná pršet.
Prádlo nemám vyprané, a tak i zítra budu muset lézt ve spodních trenkách, které nyní slouží nejen jako pyžamo, ale též jako lezecké kraťasy.
