Článek
S Káčou a Mácou je to totální paráda. Na to, jak jsme se vykalili vstáváme docela brzy a není nám ani tak špatně, jak bychom mohli čekat. Všechno děláme opět klasicky napůl a překotně, povídáme, balíme, plánujeme, atd. S Mácínkem si jdeme zaplavat do móře, které nás zklamalo, neb v něm byla strašná spousta nepořádku, což minule nebylo a dost mě to překvapilo.
Naše rozhodnutí půjčit si auto jsme nakonec zrealizovali v hotelu a půjčili si velkého Kijanga místo malého Jimnyho. Bylo to dobré rozhodnutí, částečně kvůli ségře a Machymu, kteří se tam tak krásně vejdou.
Po snídani jsme se nakydali do auta, nastartovali, zapli klimatizaci a vyrazili do balinéského provozu na druhé straně silnice. Za řidiče jsem byl já. Naprosto mě překvapilo, jak šlo řízení bez problémů. Jediným problémem bylo špatné vnímání vzdálenosti od objektů na levé straně auta, což bylo nejhustší u motockylistů. Žádného jsem ale nesestřelil. Občas jsem místo blinkrů pustil stěrače, ale to nikoho neohrožovalo na životě.
Sednout po půl roce za volant, vpravo, a nikoho v tom asijském šrumci nesrazit byl docela výkon.
Vyrazili jsme do Dreamlandu, místa u moře, které Mácínkovi doporučil Šejník, ale přejeli jsme odbočku a skončili až u chrámu Ulu Watu. Vrátili jsme se na Dreamland, který za moc nestál, především díky opět špinavému moři. Jediné, co se mi tam povedlo bylo, že jsem si roztrhl chodidlo, když se se mnou utrhl chyt, když jsem lezl na zvětralý útes schovat naše ledvinky. Málem jsem při pádu sestřelil Káču, která stála pod, ale stačil jsem se odrazit a spadnout až za ní.
Dreamland
Z Dreamlandu jsme se vrátili do Ulu Watu, které jako památka za těch 3.000 vstupného nestojí. Jediným zábavným bodem jsou opice, které jsou fest voprsklé a které na nás s Mácou zaútočily, když jsme bránili průvodce, které nám chtěly čórnout.
Zlodějky
Z Ulu Watu jsme se vraceli po druhé straně poloostrova přes luxusní resorty v Nusa Dua a Tanjung Benoa, kde nás chytil brutální slejvák a odkud jsme pokračovali dál do Kuty-Legianu, kde jsme se ubytovali zde v luxusu hotelu Jayakarta. Je to paráda a jsem za to vděčnej, jen si tu s těma svejma vousiskama připadám mezi těmi všemi vymydlenými rekreanty trochu mimo.
Bez sárongu se do hinduistického chrámu Uluwatu nedostanete
