Článek
Tragédie pokračuje i nadále. I když jsme se včera ukrotili a Viking Bar včas opustili, chuť do lezení je dnes ráno nulová a podle toho to též vypadá. Na Ton Sai Roof se rozlézáme na 6b, ve kterém se opět pohybuji jako slon v porcelánu a lezení mě vůbec netěší. V mezičase přichází náš chromý Španěl Ander, který je v jedné lezečce (2. není stále schopen obout na zrakvenou nohu po pádu z Tobiasova bungalowu) 6b suše přelézá a jako nášup si dává Riesenbaby 7a+, ve kterém nemám sílu ani drive zabojovat a tak končím u předposledního nýtu. Ander dále leze 7b+ a 7c, kam lano pověsil Belgičan, který se k nám v mezičase přidal.
Tobias si pak „s prstem v nose“ dává 8a. Má demotivace je dokonalá, a tak si od přišedší Kláry nechám poradit, kudy pěšky na Ao Nang a vyrážím, neb již téměř nemám peníze.
Cesta je skutečně totální jungle walk, resp. spíše jungle climb do totálního krpálu a pak po lanech na staveniště obřího resortu vedle Ao Nang. Neštěstí začíná odliv, a tak se na Ao Nang dostávám, aniž bych musel ještě jednou přes kopec.
Dávám si jídlo na ulici, měním 300,- USD, kupuji pití a jdu na net.
Cesta zpět je v pohodě, jsem na Ton Sai za necelých 40 min. Dávám zaslouženou sprchu v bungalowech a přemýšlím, kam se půjdu najíst.
