Cesta do Asie, 20 let poté – 11. 9. 2004, LEH, Indie

Tak mám za sebou další proklatě dlouhý den, který začal vstáváním ve 2.00 a hned zvoněním chlapíka od džípu, který tam byl již ve 2 místo 2:30. Sotva jsme vyjeli, začalo pršet a hned za Manali padla hustá mlha. Cesta byla zatarasená v bahně zapadlým nakláďákem, předním kolem nad propastí před průsmykem Rothang a vyhýbání a manévrování náklaďáků a džípů v té mlze a světlech reflektorů bylo docela démonické.

V průsmyku se mlha roztrhala a tak jsem ve své ospalosti mohl trochu vychutnávat svítání. Též se výrazně ochladilo. Zastávka na snídani byla v Darche, což je jen pár stanů na obou koncích mostu přes řeku Jankar Nala.

Celá cesta po nejvýše položené silnici světa (sedlo Taglang 5.328 m n. m.)1 se neustále měnila a scenérie střídala scenérii tak, že to slovy nejde příliš popsat. Prostě různobarevná a různotvará totální pustina. Celou cestu jsem opět zápasil s naprostou nechutí šlapat po horách pěšky a přemýšlel jsem, že si jen prohlédnu Leh a pojedu zpátky. Nejlépe k moři. Pořád mám nějakou velkou chuť jet k moři.

Když jsme se již blížili k Lehu, nechuť byla vystřídána chutí, což mě nadchlo, ale co mě zase uzemnilo, bylo, že mi opět (zrovna jsem si ráno pochvaloval, jak se zahojila) praskla zrohovatělá kůže na patě a tentokrát pořádně. Takže když konečně dostanu chuť se do treku pustit, zase přijde tohle. No uvidím, jak se to zítra vyvrbí. Vydesinfikoval jsem jí a okolí namazal ichtyolkou, tak uvidím, jak to bude ráno vypadat.

Do Lehu jsme dorazili ve 20:00 už za tmy a hned mě na autobusáku odchytli nahaněči. Šel jsem s jedním, který slevil ze 150 na 100 za pokoj s horkou vodou, ale on chtěl čekat na nějaké taxi a já jít pěšky, tak jsem ho nějak ztratil, což byla chyba, neb jednak jsem horko těžko v absolutně neosvětleném městě hledal Old Ladakhi Guesthouse a druhak pokoj za 130,- Rs, který jsem v něm po dlouhém hledání dostal, je dost hrozná kobka a sprcha je studená. Asi se zítra pokusím přestěhovat. Ještě jsem vyběhl na véču „nad poměry“ za 130,-, ale byla výborná. Skopové po kašmírsku.

A teď mi udělal velikou radost Belgičan v Old Ladakhi GH, který chtěl jít trek sám, ale nakonec jde s průvodci, nosiči, koni a kuchařem, tím, že mi dal jídlo, které tím pádem nebude potřebovat. Evropské instantní polévky a nudle. Práda.

1 Myslím, že ještě výše položená je cesta jihem Tbetu, na druhé straně Himálají, nicméně Indové směle tvrdí, že silnice (místy velmi silný eufemismus) do Lehu je nejvýše položenou komunikací pro motorová vozidla na světě.