Článek
Hmm… Sečtení dnešních výdajů ukázalo, jaký jsem šikula a jak umím zatočit s obsahem peněženky, aniž bych si cokoliv podstatného dopřál.
Dnešek jsem zahájil prohlídkou Kratonu v Yogye. Kraton, neboli sultanát, je takové malé město ve městě a stát ve státě, jehož obyvatelé (až 25.000) žijící uvnitř jeho hradeb (resp. za zdí) respektují více svého sultána než indonéskou vládu. Sultána mají též na rozdíl od jakékoliv vlády na světě rádi a ten současný (X.) má problém, protože se mu do 67 let věku nepodařilo zplodit syna, pouze 5 dcer, z nichž 3 mu již přinesly vnoučata s manželi z lidu. Takže buch, prvních 10.000 v čudu za prohlídku, která za moc nestála (za vstup do Kratonu turisté platí).
Nástěnná plastika Batara Kala v sultánském paláci Kraton v Yogyakartě
Vykydal jsem se z krysí díry (pardon, svého pokoje) v losmenu Beta a pokračoval plynule na další sightseeing do Prambananu, největšího hinduistického templu v Indonésii. Pěkné, ale za 10,- USD nevím, nevím. Zde dostala má image brutální zásah od vnucujícího se průvodce, který mým vousem neasocioval standardního Usámu, ale KARLA MARXE! Asi se fakt budu muset oholit, neb tady končí legrace.
Karl Marx na okraji kráteru sopky Bromo
Z Prambanánu jsem pokračoval do Sola, neboli Suhrakarty, kde jsem si opět dal své oblíbené rozhodovací cvičení. Původně jsem plánoval zůstat přes noc, ale pak mě napadlo pokračovat rovnou sem, do Probolingga, neb bus jezdí vždy jen večer. Když jsme dorazili na autobusák v 16.00, našel jsem bus do Probolingga již přistavený k odjezdu v 17.00 a rozhodl se tedy jet. Šel jsem se najíst a při jídle si uvědomil, že musím do bankomatu, který poblíž autobusáku nikde nebyl, tak jsem si dal zrychlený přesun do města, hledajíc bankomat s tím, že když bus nestihnu, nic se neděje a já zůstanu v Solu podle původního plánu.
Kraton
Bankomat jsem našel, vybral miliónek (chtěl jsem 2, ale mašina uměla jen 1) a spěchal zpět, neboť jsem to na pátou stíhal. Cestou jsem však potkal 2 busy do Denpasaru na Bali připravené k odjezdu, a tak jsem pojal chuť vydat se rovnou na Bali, nicméně jsem pokračoval na autobusák, kde můj bus stále ještě byl, takže jsem jako jel do Probolingga. Když jsem však nastoupil a uviděl jak strašně málo místa je v busu na nohy, opět jsem se vrátil k myšlence jet na Bali a šel zpět zjistit, kolik busy do Denpasaru stojí. Dost. 145.000 a navíc už tam nebyly, tak jsem šel zase zpátky na autobusák a nakonec odjel do Probolingga, kde si teď lebedím v nóbl hotelu u autobusáku, neb jsme přijeli před půlnocí a cesta do města rikšou by byla za 15.000 a kdoví kolik by stál hotel ve městě, když si vezmu, že v Yogye jsem platil 20.000 za totální humáč, který podle LP měl stát 5.000 a nejlevnější LP inzerované bydlení v Probolinggu bylo za 12.500, takže těch 66.000 v nóbl Bromo View není tak strašné, zvláště když je se snídaní. Zůstat zde bylo asi rozumné řešení. Navíc si mohu zadax šťouchnout kulečník.
