Článek
Neuvěřitelné se stalo skutečností a já se probudil přesně v 5:00, abych pohledem z okna zjistil, že není zataženo, a vydal se tak na vyhlídku, odkud je vidět celé „měsíční“ panorama Broma. Pravda, chvíli jsem otálel a špekuloval, zda to má cenu, neb spolu se sluníčkem se na obloze začaly hromadit mraky, ale nakonec jsem se vykopal a opět to stálo za to. Ukázalo se totiž, že strašně rychle se formující oblaka na obzoru, která mě včera a dnes tak překvapila, nejsou mraky, ale pára a čmoud, které chrlí Gunug Semeru! Měl jsem štěstí, neb Semeru si zrovna „upšoukla“ těsně, než jsem dorazil na vyhlídku (Penanjakan View Point II) a měl tak možnost obrovský oblak dýmu a páry sledovat a fotit. Byla to paráda. Navíc výhled na skoro celý vnitřní kráter byl nepřekonatelný.
Nemohl jsem se sopečné scenérie nabažit.
Když jsem se nabažil, sestoupil jsem dolů a šel si ještě na krásné 2 a ½ hodinky schrupnout. V 9.30 jsem si dal k snídani smaženou rýži a poté opět chrupku, balení a na 12 jsem se vypakoval a nasedl do mikrobusu zpět do Probolingga. Řidič jel neuvěřitelně pomalu (tak ½ cesty na jedničku), což mi vůbec nevadilo, protože jsem se nebál a stejně nebylo kam spěchat, neb noční bus na Bali do Denpasaru jede stejně až v 19.00.
V Probolinggu jsem ještě obešel 3 další agentury, ale levnější lístek do Denpasaru jsem nesehnal, tak jsem se na autobusáku najedl, šel do agentury, kterou jsem si našel již včera, koupil lístek za 50.000 a teď tu čekání do 7 trávím psaním těchto řádek.
Gunung Bromo a v pozadí kouřící Semeru
