Článek
Ráno jsem to s hulením vyřešil šalamounsky, jak je mým zvykem. Tedy spíše se to vyřešilo jaksi samo. Rozhodl jsem se, že žádné kupovat nebudu, protože sále mám ještě hafo hašiše po klucích, a už to vypadalo, že nebudu muset nic vysvětlovat, protože bába byla pryč a kasíroval mě asi její manžel (kdo se má sakra vyznat v tom, kdo je kdo). Ten však neměl nazpět 40,- Rs a v koutě pořád ležel pytel s hulením, tak jsem mu řekl, ať mi místo těch 40,- Rs utrhne pár paliček. Chvíli šustil, pak našel igeliťák a přinesl mi hulení tak na ½ roku. Neuvěřitelné. Taková spousta za 13,- Kč. A prvotřídní kvalitka.
Vůbec jsem nevěděl, co s tím budu dělat a kam to dám a raději jsem se zeptal, jestli nejsou nějaké prohlídky. Ubezpečili mě (bába mezitím přišla), že ne, že jen nemám hulit přímo na trailu, kdyby náhodou šli vojáci na „lov“ na maoisty, a tak jsem celou igelitku šoupnul jen tak pod víko báglu a hurá trekovat. Po chvíli se mi to přeci jen rozleželo v hlavě a hulení jsem dal alespoň do kapsy u goráčovky, která by se v případě prohlídky vytáhla z báglu, a tak by to mohlo projít. Myslím si ale, že jsem přehnaně schizofrenní a naivní zároveň. Stejně tím hulením voněl celý bágl! Snídani jsem dal v Landruku, kde jsem již čekal maoisty, ale nic. Sešup, který vlastně začal v Deurali, pokračoval i za Landrukem až k New Bridge, kde cesta vede přes řeku Modi Khola a stoupá velmi špatnou stezkou vzhůru, pak traverzuje úbočí, přes malý mostík překonává pravý přítok Modi Khola, Kymun Kholi, aby pak brutálním krpálem vystoupala do Jhinu na jakémsi skalním ostrohu, kde jsou poblíž horké prameny a kde jsem poobědval smažené nudle.
Je těžké se takovými pohledy nabažit.
Neuvěřitelné se stalo skutečností a hned za Jhinu jsem potkal naše maďarské spoluputovníky z EBC treku, které jsem pak potkal i v KTM, když už kluci odjeli.
Z Jhinu cesta vede opět po schodech (celý Annapurna Base Camp Trek je chůze po horské dráze, ale po schodech) a brutálně stoupala do Chomrongu, který je obrovský s desítkami GH, aby pak klesla skoro o 400 m a mohla pak opět stoupat so Sinuwy, kde jsem měl naplánován nocleh. Čekal jsem, resp. věděl, že mě čeká další krpál, a tak jsem se na jeho začátku posilnil čajem a sušenkami. Jaké bylo mé překvapení, když 1. lodge označená Sinuwa přišla asi po 15 min cesty. No nic, byl jsem už smířen s krpálem, a i když jsem se sotva vlekl, vyrazil jsem ho zdolat s tím, že dojdu do Bamboo, psané 2 hodiny od Sinuwy.
Když jsem další schody do nebe zdolal, bylo na kopci asi 5 GH označených Sinuwa a přeplněných cepry všech možných národností. Byl jsem již rozhodnut zakvartýrovat v 1. GH, neb jsem už sotva šel, a tak jsem došel do posledního GH, kde nebyli žádní hosté. Byl však zadán pro skupinku a postel se bohužel nenašla. Vracet se pár metrů zpět do toho turistického blázince a nejspíše se doprošovat noclehu se mi nechtělo, a tak jsem se prostě sebral a vyrazil v 15:45 do Bamboo „stále“ 2 h odsud. Po rovině jsem mastil, z kopce klopýtal a do kopce se vlekl jako smrad.
Kotník i kostrč a pánev byly OK (ráno jsem hodil strašný záda, když jsem uklouzl na šutrech a byl z toho 100% zásah na záda. Úplně jsem cítil, jak se kostrč ohnula. Jak jsem si při tom udělal něco s kotníkem, jsem ani nestačil zaregistrovat), ale začaly mě zlobit obě kolena naráz. No, v padajícím soumraku mi nezbývalo než mastit, a tak přesně v 17.00 jsem dovrávoral do Bamboo a v Budha Lodgi ukecal bydlení ze 100,- na 50,- Rs. Následoval gáblík, ostříhání paliček trávy od stonků, aby igelitka nebyla tak velká (stejně je furt strašně velká), ubalení jointa a psaní deníčku ve fest kose.
