Článek
Máca nás ráno budí před 8, což ani tak strašně nevadí, protože si všichni chceme ještě před check-outem ve 12.00 zasurfovat. Vlny nejsou nic moc, i když jedna dobrá, která mě pěkně smetla, ukázala, že vodotěsné špunty, kterými jsem chtěl řešit problém vody v dutinách, jsou na nic, protože navzdory tomu, že fungují, do mě voda teče nosem a pak kvůli těm špuntům nemůže vytéct ušima ven. Dal jsem tedy pauzu, vyndal špunty a při dalších pokusech zjistil, že když pořádně vyfrkávám nosem, hlava mě nezačala bolet. Asi 2× jsem se dobře svezl, Máca též, a tak nastal čas zapakovat a vyrazit.
Krásné začátečnické vlny v Legianu, Bali
Opustili jsme luxus a reflexivně, co se orientace týče, vyrazili na Ubud. Značení bylo úplně na prd, a tak jsme cca ½ cesty jeli zcela na blind, ale i díky tomu, že jsme používali kompas, jsme si vůbec nezajeli (též díky tomu, že většina silnic a ulic byla v pravém úhlu) a nakonec našli cedule na Ubud.
Ubud je docela super, velmi turistický, ale zároveň velmi vkusný a šik. K tomuto dojmu přispívá i miniaturní zástavba a spousta zeleně.
Našli jsme super bydlení v Dewi Bungalows, kde máme domeček s bazénem a teplou vodou a snídaní za 120.000 všichni dohromady. Paráda. Navíc v krásné zahradě.
Parádní bydlení v Ubudu
Po vykydání z auta vyrážíme na prohlídku Ubudu. Všechno je to takové malinké jako pro skřítky, a tak největším zážitkem je trh, kde Máca s Káčou podléhají psychologickému nátlaku prodavaček a nakupují dohromady tak 6 sarongů, i když původně chtěla Káča jen jeden.
Nekupte jich šest, když máte takovýto výběr!
Měli jsme výborný oběd v Bamboo Warungu, a tudíž je třeba si dopřát i výborné večeře v hospůdce nedaleko bungalowů, kde spíme. Den uzavíráme povídáním a pitím pivíček na terase.
