Článek
Tak sotva jsem dopsal předchozí řádky, šel se vyčůrat a cestou zpět trefil čelem (čím jiným, že?) jeden za 4 tak 40 cm závitových tyčí, trčících ze dveří a závitem si na čele krásně „vyfrézoval“ šlic. Takže vybalit bágl, vydesinfikovat a zase bágl zabalit, neb lékárna je samozřejmě na dně.
Bus přijel na minutu v 19:00 a já naštěstí našel volnou trojsedačku uprostřed, kterou jsem statečně uhájil až do Denpasaru. Cesta proběhla v pohodě až na chvilku strachu, neb řidič to kalil jako blázen a předjížděl hlava nehlava.
Bali
I když jsem měl trojsedačku, nedařilo se mi usnout a trošičku jsem zabral těsně před Banyawanji, kde se bus naloďoval na trajekt, což mě samozřejmě vzbudilo. Šel jsem se juknout na palubu, ale nechtělo se mi nechávat báglík celou plavbu v busu, tak jsem se rychle vrátil, jen tak tak abych se protáhl skulinou mezi těsně vedle sebe stojícími busy. Uvnitř však bylo strašné vedro a smrad z výfuků klimatizujících busů, které měly puštěné motory a teplotu tak ještě zvyšovaly.
Zvolil jsem tedy „okno ven“ na palubě pro vozidla a bylo to nejlepší, protože jsem byl sám a ničím nerušen a mohl tak sledovat světla obou přístavů, které jsou skutečně „na dostřel“. Řidič s busem z trajektu doslova „vyskočil“ a po nastoupení místňáků, po kontrole dokladů, která se mně zjevně netýkala, pokračoval dál za svítání na Denpasar po kroutící se silnici, kde mi spánku opět nebyl dopřáno.
Moře, vlny, surfování!
Do Denpasaru jsme dorazili v 6, resp. v 7 ráno místního času. Cestování na Bali bude pěkný opruz, neb cesta do nedaleké (10 km) Kuty obnáší cestu jedním bemem (mikrobus MHD - to bemo, 1. pád) z autobusáku Ubung na zastávku dalších bem Tegal, odkud se teprve jede do Kuty. Mikrobusíky odjíždějí samozřejmě až když jsou plné.
V Kutě jsem se vydal do Rita’s House, podle LP nejlevnějšího bydlení. Nejlevnější pokoj však stál 40.000 a smlouvání nefungovalo, nicméně naštěstí jsem působil asi opravdu úpěnlivě, a tak mě předali jinému chlapíkovi, který mě za rohem ubytoval ve velmi slušném dvojáku za 25.000.
Po sprše (na pokoji!) jsem se vydal najíst a na obhlídku. K jídlu jsem si dal typický indonéský salát gado-gado a rýží a burákovou omáčkou, který mě nadchl na rozdíl od Kuty jako města. Ukrutná turisťárna. Pláž je O.K., super vlny, ale je oddělená silnicí, což jí dost ubírá na kvalitě.[1]
Koupil jsem prášek na praní, hodil smradlavé věci do kbelíku a šel hledat tourist office, kterou jsem nenašel, ale zato mě odchytla indonéská rodinka, která se se mnou chtěla dohodla sraz na 17.00, abych poskytl sestře chlápka informace o Čechách, neb tam jede příští měsíc pracovat coby zdravotní sestra.
Šel jsem na net za 150,-/min, který jsem našel ráno a který je o ½ levnější než nety v centru turistické enklávy. Z netu jsem se vydal hledat kancelář lodí Peln, kterou jsem našel, ale která měla zavřeno a vyvěšený plavební řád byl z r. 2004, a navíc byl tak složitý, že bez hlubšího studia byl na 1. pohled nesrozumitelný.
Mastil jsem do GH, protože jsem úplně zapomněl na namočené prádlo a v 17 jsem měl ten sraz. Vše jsem stihl a v 17.00 byl u McDonalds na pláži, ale rodinka se neukázala ani po akademické čtvrthodince.[2]
Vrátil jsem se do GH, rozhodl se, že kašlu na odřené čelo, převlékl se do plavek a šel si zaskotačit do velikých vln v neuvěřitelně teplém moři.
Úplně jsem zapomněl napsat, že ráno po snídani jsem si v rámci zavodňovacího režimu (při cestování busem vždy hrozně málo piju, protože busy skoro nestaví na čurání) dal pivko White Horse za speciální cenu 8.000,- Rs. Bylo pěkně hnusné. Nedivím se, že k němu dávají zadarmo buráky. No a nyní po večeři pokračuji v testování. Zkusil jsem dražší Bintang, od kterého jsem si sliboval mnohem více. Bylo však úplně stejně hnusné jako White Horse. Úplně bez chuti. Totálně.
V testování neustávám (mám takovou nějakou chuť se opít, ale happy hour je jen do 21.00, a to já musím na net) a zkouším Bali Hai Draft Beer v lahvi!, které je bezkonkurenčně nejlepší.
[1] Silnice však nejspíš zabraňuje, aby si pláž „rozebraly“ přilehlé (za silnicí) rekreační resorty.
[2] Tak mě tak teď napadá, jestli to nebyla nějaká bouda, protože zdr. sestra z Indonésie v Čechách mi teď přijde velmi nepravděpodobná.
