Článek
Rest Day je od toho, aby si člověk orazil a jelikož jsme včera dnešek prohlásili za rest day, byl věnován odpočinku. Začal snídaní v Sunshine, odkud jsem se s knížkou vydal na pláž, kde jsem však vydržel sotva hodinu a místo čtení seldoval lezce v Ton Sai Roof. Kolem 11 jsem se po koupačce vydal do bungalowu a dal si spršku a studoval průvodce. Potvrdila se mi má varianta, že lépe je jet nejprve na jih, pak se tady potkat s Václavem a potom jet do Kambodži, Vietnamu a Laosu.
Odpoledne se vydávám na Ao Nang, kde si dávám do nosu nejprve v pouličním stánku a jelikož mi to nestačí, tak i v McDonalds, od kterých jsem tedy čekal mnohem více.
Následovala netová seance s domovem, litr čokoládového mléka ze 7Eleven, který mě okamžitě poslal na záchod, a cesta zpět.
Usalašil jsem se na pláži pod Ton Sai Roof a sledoval lezecký cvrkot sestávající ze zoufalých pokusů na 7a po brilantní výkony borců na 8áčkách.
Vydržel bych tam až do dohodnuté véči v Sunshine, kdyby ve mě nebylo bývalo hrklo a já nemusel běžet nahoru „domů“ na záchod, neb jsem u sebe již neměl papír.
Večeřeli jsme s Karin, Friendym a nakonec přišla i Michelle, ale chlápek Thomas, který se měl ukázat po dohodě s Karin přes rockclimbing.com, nepřišel.
Po véče jsme skákli na pivko na pláž a po 2 Changách se přesunuli do pelechu.
Těžko říci, jak to bude s mým zítřejším lezením, neb mě začal bolet loket, a tak se uvidí zítra ráno.
