Článek
Ráno mě budí ve 4.30 něčí křik , tak řvu: „shut up“ a na chvíli je ticho, ale vždy tak po ½ hodině vznikne nějaký brutální rámus, a tak již v podstatě nic nenaspím.
O stěhování jsem rozhodnut a po snídaní ve své oblíbené hospůdce Laxmi, kde ji za 50,- Rs mají královskou, se stěhuji do Nepal Hotelu o pár bloků výš, kde to vypadá klidně a pěkný pokoj mi babča dala za 150,- Rs. Sprcha teče opravdu teplá a tak se důkladně myji a peru moirové věci.
Potřebuji objet autobusové společnosti, Moutain Museum, rybník a net a tak si půjčuju kolo za 50,- na odpoledne. Na public bus parku se u pokladen o něčem dohadují a já si stejně uvědomuji, že nejdřív bude lepší zjistit tourist busy, a tak jedu na tourist bus park, kde mi nabízejí nejlevnější za 300,- Rs. Pak jedu přes ½ Pokhary, která není ničím zajímavá, okolo letiště k Mountain Museu, kde však chtějí od cizinců 300,- Rs vstup, a tak když se diví, že odjíždím, jim v klidu říkám, že jim 300 rozhodně platit nehodlám. Navíc mám velmi silný pocit, že v muzeu toho příliš k vidění nebude.
Instinktivně jedu k rybníku a daří se mi ho najít, a tak přijíždím do Lakeside, přesně kudy jsem chtěl. Objíždím pár hospod, neb mě přepadává hlad, ale nakonec kupuji housky a lemon cake a odjíždím do hotelu na lovečáček.
Následuje další výlet na public bus park, kde mi však k mému velkému údivu nechtějí na druhý den prodat lístek na 7.00 s tím, že mám přijít vždy hodinu před odjezdem busu, kterým budu chtít jet. Nechápu to a zkouším se s chlapíkem nějak dohodnout, ale není mi to nic platné, a tak sedám na kolo a jedu na net za 30,- Rs (v Lakeside stojí nejlevnější 99!), který jsem našel včera po cestě z treku.
V hotelu se po návratu ještě ptám na tourist busy, ale chlapík mi potvrzuje 300 + tágo za 70,-, což je pro mou kapsu zcela nepřijatelné, a tak jedinou nezodpovězenou otázkou je, v kolik se zítra na public bus vypravím.
Na večeři vyrážím do své snídaňové Laxmi v naději, že mi udělají „light breakfast“ i k večeři a ono ano! Trochu se sice diví, ale bez problémů přinášejí talíř opečených brambor, rajčat, vajíček, výborné bagety, máslo, čaj a banánové lassi, to vše za neuvěřitelných 50,- Rs.
Po této večeřosnídani se jdu ze zažívacích důvodů projít a procházka končí nákupem super kraťasů za 150. No jedu přeci do Thajska a nemám kraťasy! V sámošce pak kupuji kokosové křupky či spíše brambůrky, ale kukuřicové by byly bývaly lepší.
Na recepci raději platím hotel, kdyby se mi nějakým zázrakem podařilo vstát brzy a jdu mlsat křupky a balit.
