Článek
Ráno mě v 8.30 budí po nepříliš vydařené noci (nešlo spát = čtení Browna) bušení na dveře. Nadšen vyskakuji, že uvidím kamaráda, ale je to jen pikolík z recepce, který mi oznamuje, že Rosťa volá ohledně toho, kde budou na Phuketu bydlet.
Postupně pak vstávám, čtu, jdu na net a snídani a v poledne se vydávám z hotelu a jedu busem na Karon Beach, kde jsem si v LP vyhlédl na druhé straně pláže levné bydlení.
Já trubka jsem ale průvodce nepřečetl pořádně, a tak i když se levné bydlení nachází hned vedle resortu Islandia, kde bude večer Rosťa, nechávám se odvézt na jižní stranu zálivu/pláže, kde si teprve čtu o levném bydlení na severním konci. Trestám se pochodem zpět s báglem a nacházím velmi slušné bydlení za 250,- B hned vedle Islandie. Mám i ledničku!
Pohled šelmy na kořist. Tou je dobře vychlazená plznička.
Jdu si číst na pláž a s napětím čekám na večer a na setkání. Před 20.00 se jdu zeptat do Islandie, ale nic, a tak se jdu najíst do stánku na ulici. Další optání rovněž nepřináší úspěch, tak si v sámošce dávám premedikační pivko.
Poté se usazuji v hotelové lobby, kde čtu Browna a odolávám útokům komárů. I když Rosťa hlásil příjezd mezi 21 a 21.30, nejsem ve 22.30 nervózní, ale začínám být kolem 23.30, protože zavírá sámoška s levným pivkem a tak si jdu raději ještě jedno koupit a piji ho při čtení již před hotelem na trávníku.
Trpělivost přináší ovoce a před půlnocí doráží karavana mikrobusů a z jednoho se vynořuje i Rosťa. Jde se usalašit a díky průjmu (to tedy brzy) odmítá studeného Changa. Rosťův stav se podepisuje i na dalším vývoji večera. Nejdříve jdeme ke „mně“, kde mu dávám stan a spacák na cestu dom, poté jdeme věci k němu uložit a nakonec kolem 1.00 jdeme do „city“. Rosťa si dává vodu a cpe se endiaronem a já nadšeně přijímám točeného!!! Changa, který mi však přijde horší než lahváč. Kecáme páté přes deváté, jak už to tak bývá a kolem 2.00 Rosťu přepadá další záchvat průjmu a tak jdeme bydlet. Není divu, má chudák nástup v 6.00 - účastní se natáčení pro svého chlebodárce, cestovní kancelář. Domlouváme se, že kdyby mu bylo tak blbě, že by nejel na plac, zastaví se pro mě.
Já se vracím „dom“ a plně si užívám obě již dobře vychlazené plzničky. Nádhera!
