Článek
Za svítání mě budí opět horečka a zimnice, tak to nějak překlepávám do 7, kdy se umyju ve vlažné vodě a pak se snažím vyvolat stolici, které zrovna teď, když je potřeba, ne a ne ven. Nepomáhá ani cigáro a dřepy, a tak do jedné z připravených krabiček od filmu alespoň čurám vzorek moči. Zbyněk jde na kliniku se mnou. Vypadá tak nějak průměrně (klinika, ne Zbyněk), i když se údajně jedná o 2. nejlepší soukromou kliniku v Nepálu. Přízemní domek v zahradě.
Když se vytasím s tím, že tam mám od své pojišťovny dohodnuté objednání a placení, o ničem nevědí, ale po chvíli najdou e-mail od AXY ze Singapuru, že to zdejší partner vyřídí.
Do péče si mě vzal mladý, ne příliš důvěryhodně vypadající doktor, který se mou chorobu nejprve snažil svést na moje kouření, tvrdil, že průjem, který člověka nehoní na mísu více než 1 denně není žádná diarrhea a vůbec jsem z jeho kompetentnosti měl smíšený pocit.
Pak mi starší chlapík vzal bravurně krev a pak mi během čekání na výsledky sekretářka a manager kliniky průběžně sdělovali, jak se vyvíjí situace s pojišťovnou, resp. jejím místním partnerem.
Moč byla negativní a v krvi bylo něco, co ukazovalo na infekci horních cest dýchacích, takže dignóza zněla (zejména anglicky) až diletantsky: chest infection. To jsem věděl taky.
Pojišťovna se v mezičase nevyřešila, a tak manager přišel se zajímavým nápadem, že mi imprintnou Visu a nechají si imprint, dokud se situace nevyřeší.
Po cestě do hotelu jsem si dal snídani a po cestě z ní potkal kluky (Zbyněk mě v mezičase na klinice opustil), kde jinde než v krámě.
V hotelu jsem si zdříml, až mě vzbudil telefon z kliniky, že platba se vyřešila a že si mám přijít pro imprint. Za chvíli další telefon, tentokrát od partnera VZP, že vše je zařízeno.
Došlo mi, že bych tam mohl vzít i vzorek stolice, a tak hned, jak přišlo nutkání, jsem hopnul ve vietnamkách (courtesy of the hotel) na mísu s krabičkou od filmu. Namířil jsem přesně tam, odkud ze mě průjem obvykle stříká, a povolil. Začaly však padat rosolovité pleskance a samozřejmě ne tam, kam jsem mířil, ale po celé ruce, i když pár zásahů naštěstí zaznamenala i krabička od filmu. V tom se mi však smekla vietnamka a já se zřítil z mísy na zem samozřejmě na stranu ruky, ve které jsem držel piksličku z nyní již drahocenným obsahem, a tudíž jsem s ní nemohl korigovat následky pádu. Trefil jsem tak krkem hranu otevřených dveří. Krabičku se vzorkem jsem však udržel ve vodorovné poloze. Resp. obsah z ní nevylil. Byl to platný poklus o překonání fekálního „Olympu“, ale…
Anketa
Umyl jsem sebe, několikrát, krabičku (zašpuntovanou) a celou koupelnu a vyrazil na kliniku. Test byl negativní a starší a důvěryhodněji vypadající lékař mi poradil prášky Tiniba na giardii, kterou diagnostikoval (nechápu na základě čeho, když giardia se v testech stolice má projevovat), potvrdil Augmentin a diagnózu mladého doktora.
Šel jsem zpátky, koupil CD, vzal foťák a na netu vypálil fotky a pochatoval. Po cestě jsem opět potkal kluky, kteří popíjeli na terásce kousek od internetu.
Fotky některé super, některé nic moc. V hotelu jsem začal psát deníček, když přišel Mára s Houbou a za chvíli i Zbyšek. Chvíli jsme kecali a pak jsem s nimi vyrazil na véču, neb mi bylo docela dobře a moji hoši pořád nikde. Dobře jsem se najedl s jejich partičkou, včetně Aleny Čepelkové, pokecal a šel jsem chvíli poté, co dorazil Honza Kreisinger.
Hoši zase nakupovali a do pokoje jsem přišel akorát, když odpalovali 1. špeka.
