Článek
Ráno jsem vstával v 8 na poslední metronidazol, což bylo přesně akorát na sraz s Holanďanem Friendym, jeho parťačkou Michelle (tou, která měla vzkaz na nástěnce a o které jsem si myslel, že je to ten Michelle) a jejím průvodcem, či podle jejího chování k němu a servisu spíše sluhou Bluem.
Při výběru sektoru byli trochu váhaví, ale nakonec jsme vyrazili. Michelle cestou hustila do Friendyho jakási moudra, že bolest a napětí v ramenou může pramenit z nějakého problému s játry a já si v duchu myslel, s kým jsem se to probůh dal dohromady.
Došli jsme až na Muai Thai Wall ne East Raileeh Beach, kde volba padla na 6a s nástupem na visícím rampouchu. Stěna slouží jako klettergarten pro lezecké kurzy, a tak tam bylo nabito jako blázen. Friendovi s Michelle trvaly přípravy na výstup strašně dlouho a během nich se Michelle potkala s kámoškou Karin ze Švýcarska, se kterou tu lezla rok před tím. Ukázalo se, že Karin je také sama a nemá s kým lézt, a nakonec jsem místo Michelle skončil ve dvojce s ní, což se ukázalo jako výhra, neb z Karin se vyklubala zkušená lazkyně, která má zlezenou ½ světa, a navíc je to fajn ženská, se kterou se dá povídat a jelikož je na ½ angličanka, umí též výborně anglicky. Na svou figuru a váhu musí mít strašnou páru, neb první dvě 6b dala v kuse (lezla je již dříve), a tak jsme si sedli i co do obtížnosti.
Na 1. cestě jsem byl (resp. před 1. cestou) pěkně vyklepanej, ale pustila mě krásně, jen ke konci jsem byl trošku vyšťavenej. 6a, které lezli Friendy a Michelle, jsme vynechali a přesunuli se za roh na nejúžasnější 6b v oblasti, ChengisBond, alespoň podle Karin. Je velká výhoda, že tu zná jako své boty. Cesta byla fakt super, bylo v ní od všeho trošku. Převislý úsek s madly, delikátní sekce po malých chytech uprostřed a lezení po rampouchách i ostrá pěna na konci. A měla krásných 30 m.
Následovalo další, celkem lehké (pro dlouhého) převislé 6b, pak přesun do vedlejšího sektoru Lost World, kde jsme lezení zakončili 6a, 6b a nakonec na místní poměry těžkým 6b, které Karin nedala, a tak jsem ho lezl 2×, abych vybral jištění.
Po lezení jsme se přesunuli do Coco baru na Raileh East, kde jsem si na oslavu 1. dne lezení dopřál pivíčko a už po jeho ½ jsem byl zmaštěnej, že se mi skoro pletl jazyk. Měl bych více trénovat (pití pivíčka).
Cestou zpátky jsem se vykoupal na Raileeh West, která je na koupání lepší než Ton Sai, zvláště za odlivu. Šupky do bungalowu, sprška, cigárko a do Andamanu na jídlo. To nestačilo, a tak jsem pokračoval směrem k pláži, kde jsem si dal ještě pad thai.
