Článek
Hrozná „turisťárna“ pro zápaďáky. Disneyland. Jinak Antalyi a celé středozemní pobřeží v jejím okolí nazvat nelze. Den mohu zahájit jednoduchou snídaní, neboť je v ceně bydlení, a poté vyrážím do světa s plánem navštívit Tourist Office, autobusák (prý jen 4km vzdálený, hahaha), pláž, muzeum a trh, čili bazar. Plán se ukázal jako velmi smělý, neb jsem zvládl jen „otogar“, tedy autobusové nádraží, a pláž. Při úmorné cestě na otogar mi bez vlastního přičinění zastavilo auto, přesněji vrak auta se dvěma bouzky, jedním za něčím, co vzdáleně připomínalo volant. Kam prý mám namířeno. Já že na otogar a oni tak ať si nastoupím. Tak jsem nastoupil a až v autě dostal klasický zčásti paranoidní pocit, zda to bylo moudré, zda mě někam neodvezou a tam v lepším případě jen neokradou. Byl jsem neustále ve střehu, ale zbytečně, neb chlapíci byli fajn a skutečně mě dovezli na otogar. Neměl jsem žádný jasný plán, kam se vydat, chtěl jsem si jen udělat obrázek o možnostech dopravy v Turecku a nechat se inspirovat, popř. odradit cenami. Stále jsem si též zahrával s myšlenkou stopovat.
Nic zvláštního jsem nevykoumal, a tak jsem se vydal zpět a po chvíli chůze ve vedru nastoupil do dolmuše, minibusu MHD, do centra. Vystoupil jsem u Sheratonu a šel na pláž, kde jsem se asi hodinku jen tak povaloval, neboť zanechat na pláži peníze a pas a jít se koupat by byl veliký risk. To je jedna z nevýhod sólo cestování.
Centrum právního poradenství v Antalyi
Když jsem se nabažil poslechu hučení vln, vydal jsem se k muzeu, ale ono tam nebylo. Tedy asi bylo a já ho jen přešel. Kdo by se ale zajímal o muzeum, kterého si ani nejde všimnout. Tak jsem pokračoval zpět do Sabahu, sprška, šlofík, pokus osvojit si základní fráze v turečtině – bezúspěšný – a další pokus najít bazar, ten již úspěšný. Též jsem konzultoval s majitelem Sabahu možnosti stopování, ale byl jsem vehementně odrazen.
Jako vášnivého bikera mě zaujala konstrukce přední brzdy
Na cestu jsem si z domova vzal místo cigaret 2 paklíky tabáku navzdory tomu, že mi po nich žloutnou prsty a já to nemám rád. Nyní zjišťuji, že mi zežloutly už 1. den. To jsem nečekal. Anebo že bych hulil jak fabrika? Asi jo. Ale v Turecku se kouří báječně, protože kouří všichni, všude a za všech okolností.
Jo, a taky se mi na chvilku stýskalo. To tedy brzy! Mám hlad, tak ho jdu zaspat. Zatím jsem „jel“ na bagety z domova.
