Článek
Vstávám relativně brzy a jdu vyzkoušet nějaké nové místo na snídani. Nacházím kousek vedle nóbl restauraci, kde mají klasický snídaňový „set“ též za 60,- a malou porci smažených brambor tam vyvažuje kvalita kávy.
Po snídani a nastudování průvodce se odhodlávám k výletu do Patanu, ale nebyl bych to já, kdybych po cestě na tuk tuk nezměnil plán a místo do Patanu se nevydal jen tak na blind do Bhaktapuru, kam se mi po zjištění z průvodce, že kasírují cizince o 300,- Rs na vstupném do města, vůbec nechtělo.
Jdu pěšky kolem zastávky tuk tuků do Patanu až ke stadionu, kde je točna trolejbusů do Bhaktapuru, ale jedu busem, který na zastávce trolejbusů záhy nabírá pasažéry. Asi jsem udělal dobře, protože za celou cestu jsme nepotkali ani jeden trolejbus.
Chrám Nyatapola, Bhaktapur, Nepál
V Bhaktapuru se mi na mostě, kde číhá výběrčí vstupného, daří učinit menším až nejmenším tak, že si mě nevšimne a já tak šetřím 300,- Rs na vstupném. Je hezky, což umocňuje červenou barvu cihel, ze kterých jsou všechny domy v Bhaktapuru. Místní Durbar Sq. je skutečně větší než ten v KTM a mnohem prostornější a zdaleka ne tak zalidněný, což je příjemné. Procházím staré město nazdařbůh sem a tam a jen se snažím si stále uvědomovat orientaci, abych trefil zpět, což se daří, a tak po příjemném odpoledni a změně nasedám opět na točně trolejbusu do autobusu zpět do KTM.
Život se v Bhaktapuru odehrává hlavně na ulici.
Do GH jdu přes Tibet Corner, kde si dávám thentuk (tibetská polévka s ručně taženými nudlemi) a čajík a pak již do hotelu, kde teče skutečně teplá voda, což mě dost překvapuje, neb jsem čekal jen lehce vlažnou, protože slunce přes konstantní smogový opar může jen těžko vytopit vodu v solárních kolektorech.
Večer večeře ve Steakhousu, výlet na net, po cestě zpět do pekárny, prostě standardní průběh večera.
Jeden z mých dvou (mám pokoj s rohovým oknem) nových výhledů v Kátmandů.
