Článek
Pokus dostat se na Thajskou ambasádu na kole nakonec nevychází, neb chlapík chce za půjčení 200,- Rs a vůbec nechce smlouvat. Jedu tedy MHD na chowk na Ring Road, odkud pokračuji pěšky okolo australské ambasády dále, ale thajskou nenacházím navzdory tomu, že podle mé mapy má být u silnice. Nakonec ji po několikerém ptaní nacházím ve vedlejší ulici a úspěšně žádám o třívstupové tranzitní vízum, což mi radí úřednice, neb každý tranzit je na 30 dnů a třívstupové turistické by stálo o 1.200,- Rs více. Pro vízum si mám přijít další den.
Bhaktapur
Jedu zpátky tuk tukem, jdu na snídani do pekárny na Cherapátí, kde mají levné milk tea a pak v hotelu čistím pohory, studuji průvodce po JV Asii a posléze usínám, abych se jen tak tak vzbudil na thentuk v Tibet Corner a došel včas na dohodnutou netovou seanci.
Po relaci následuje chvíle čtení knihy Czechoslovakia, Believe It or Not, od nějakého anglického socialistického hňupa, který situaci v ČSSR v roce 84 popsal přesně tak, jak si strana a vláda (naše tehdejší) přála. Podle pocitu z knihy neexistovala lepší země. Debil. Já čekal antisocialistickou satiru a kniha byla naprostá prosocialistická propaganda. Lidé, kteří nesouhlasili s režimem, z ní vyšli jako stěžující si a ubrečení nevděčníci. Ještě teď se mi z toho zvedá kufr, a to už jsem ji vyměnil za Airframe od Crichtona.
Snímek pro milovníky komfortu v sedle
Nejdříve jsem ale šel na večeři do Číny Windhorse, pak shlédl slideshow pěkných diapozitivů z Tibetu a propagační film na bungyjump, rafty, swing jump, atd. firmy Last Resort. Pak jsem se ještě pokoušel ten brak dočíst, ale nešlo to, a tak úderem 20:00 vyrážím do pekárny. Dnes vaří Mr. Haš. A uvařil dobře, ale málo, neb jsem do pekárny musel vyběhnout ještě jednou.
