Článek
Ráno mě z pivíček trošku bolí hlavička, ale bez problémů vstávám před budíčkem v 6:45 (spíše nemohu dospat), vykydávám se ze Sweetie GH a jdu se zařadit mezi gringoše vyčkávající před cestovkou na bus do Siam Riepu. Celá KSR je v tuto ranní hodinu plná cestováníchtivých bělochů, čekajících na místňáka, který je odvede k busu do jejich destinace.
Po shromáždění všech nás typicky jako ovce odvádějí k busu, který je již přistaven, celý interiér vyvedený v červeném. Tentokrát se fleecovka a teplé fusky navrchu neosvědčují, neb nejenže klimoška příliš neklimoškuje, ale je též příčinou zastávky, opravování a následného roztlačování!!! dálkového autobusu. Naštěstí nás bylo dost. Ale ten pohled a partičku bělochů, jak roztlačují obrovský čmoudský bus, musel být neuvěřitelný.
Tuhle obludu jsme museli roztlačit
Před hranicemi zastavujeme cca na hodinu v hospůdce, kde jíme a kde si „bezvízovci“ nechávají zařídit víza. Pak pokračujeme kousek na vlastní hranice, které bez problému překračujeme pěšky a na kambodžské straně jsem záhadně rozváženi autobusy, tuk-tuky a motocykly na shromaždiště, odkud nás opět záhadně rozsazují (nevím, zda poznávacím znamením je kus červené izolepy, který na nás každého nalepili v busu v Thajsku) do menších busů, které s námi vyrážejí po nejprve špatné asfaltce, poté špatné šotolině a poté ještě horší asfaltce do Siem Riep v průběhu zuřící buřiny.
Bouzek v buse nám na zastávce nabízí bydlení u něj v GH Angkor Daisy, které nakonec beru, když po mém demonstrativním odchodu do „levnějšího“ slevují ze 4,- USD na 3. Vzhledem ke kvylitě je to slušná cena.
Následuje testování pivíčky Klang, které mě oslovuje nejen svými 7 volty, ale i chutí, a poté šupky na kutě.
